Prohnilou dohodu o brexitu by měl parlament odmítnout, vyzývá komentátor Financial Times

Brexit

Jednání o konečné podobě brexitové dohody připomíná události suezské krize. Píše to komentátor deníku Financial Times Philip Stephens. Když prý v roce 1956 selhal pokus Velké Británie obnovit kontrolu nad Suezským průplavem silou, musela ostrovní monarchie podstoupit terapii prostřednictvím dlouhého a nepříjemného pohledu do zrcadla. A proces vystoupení z Evropské unie teď zemi nutí k dalšímu přehodnocení vlastní pozice i významu.

Pro Stephense jde o naprosto vhodnou historickou paralelu. Kvůli neúspěšnému vojenskému dobrodružství u Suezu si totiž tehdejší britské elity musely uvědomit nepříjemnou pravdu. Místo obrazu velké imperiální mocnosti, za jakou svou zemi považovaly, v odrazu zrcadla viděly národ bojující o návrat ztracené slávy.

Jan Klesla: Vysoká cena za brexit

Brexit

Britský bulvární deník The Sun vyšel před dvěma lety na první straně s těžko přeložitelným titulkem See EU later. Něco jako uvidíme se později, milá Evropo.

V případě brexitu je to prý podobné. Stoupenci odchodu země z Evropské unie ve své kampani slíbili „Globální Británii“. V jejich představě mělo jít o znovuzrozenou mocnost rozkročenou přes všechny světové kontinenty. Místo toho ale současný obrázek nabízí nemilosrdnou pravdu pohledu na Británii sklánějící se před podmínkami Evropy, z níž měla uniknout.

Není prý nijak překvapivé, že je teď v ohrožení setrvání Theresy Mayové v čele vlády kvůli rostoucímu počtu rezignací ministrů. Samotná dohoda o brexitu prý totiž přesně vystihuje pozici a poměr sil mezi Velkou Británií a dvaceti sedmi kontinentálními státy Unie.

Největší zastánci odchodu z evropského bloku, včetně stoupenců tohoto rozvodu bez dohody, slíbili, že Británie může od Bruselu získat, cokoliv se jí zlíbí. Mayová se předem rozhodla pro dohodu „šitou na míru“. Oproti tomu hlavní unijní vyjednávač Michel Barnier neztratil chladnou rozvahu a ani jednou neuhnul od svého cíle.

Špatná a mlhavá dohoda

Výsledek celého procesu dohadování o rozluce tak zřejmě nemůže nechat nikoho na pochybách, na čem vyjednávačům Londýna nejvíce záleželo. Jednotu vládní Konzervativní strany nadřadili nad prospěch národa, kritizuje Stephens. S dovětkem, že ve finále jejich postup nedosáhl ani jednoho.

Luboš Palata: Dohoda o brexitu je dobrou dohodou i pro Česko

Brexit

Zveřejněný text dohody o odchodu Velké Británie z Evropské unie je dobrou dohodou. Dobrou pro Velkou Británii, dobrou pro Evropskou unii, dobrou i pro střední Evropu včetně České republiky.

Bezmála šestisetstránkový text není podle komentáře nutné podrobovat detailní sémantické analýze, aby bylo zřejmé, že se jedná o dohodu špatnou. Je to prý prohnilé a veskrze zkažené ujednání, které by měl britský parlament bez jakýchkoliv rozpaků odmítnout.

Je pravda, že dohoda obsahuje naprosto nekontroverzní ustanovení. Mezi ně patří britský slib uhradit finanční závazky plynoucí z dosavadních unijních pravidel, zajištění práv britských i unijních občanů nebo ulehčení odchodu prostřednictvím přechodného období.

Kromě toho ale dohoda jako celek zanechá Británii chudší, méně schopnou prosazovat vlastní zájmy a čelící větší bezpečnostní nejistotě ve všech ohledech, tvrdí novinář Financial Times.

Po dvacetiměsíčním přechodném období má následovat dočasná celní unie. Britská premiérka doufá, že se nebude muset využít takzvaná „pojistka“ k zachování otevřených hranic mezi Severním Irskem a Irskou republikou, členem Evropské unie.

Ať tak či onak, budoucí hospodářské vztahy s unijní sedmadvacítkou jsou nastíněné jen mlhavě. Jisté je zřejmě jen to, že pokud měla doposud Velká Británie alespoň malou vyjednávací páku na Brusel, v budoucnu zmizí i ta.

Šlo to i lépe

V pohledu Philipa Stephense dohoda mimo jiné znamená, že doposud nebylo dosaženo bodu rovnováhy mezi ekonomickým a politickým propojením Velké Británie se zbytkem Evropské unie a přenosu rozhodovacích pravomocí zpět do Londýna. Mayová se tomuto bodu raději vyhnula a nemluví o něm. Učinila tak pravděpodobně v naději, že konzervativní poslance přesvědčí ke své podpoře.

Jan Jůn: Dohoda o brexitu na stole, ale čelí opozici ze všech stran

Theresa Mayová

Věřte, nevěřte, je to konečně tady! Návrh dohody o brexitu dle receptu Theresy Mayové z Chequers byl v Bruselu přece jen dojednán.

V konečném důsledku ale platí, že Velká Británie v budoucích letech ztratí přístup na jednotný evropský trh. Nebude mít také vliv na podstatná rozhodnutí formující budoucí prosperitu a bezpečnost Evropy.

Byla jednání z pohledu britské strany odsouzená k neúspěchu už od samotného počátku? Zastánci tohoto pohledu tvrdí, že premiérka nikdy nemohla dosáhnout tak dobré dohody, aby se vyrovnala výhodám, které její země těží z plnoprávného členství v unijním bloku.

Takový přístup dochází k závěru, že dojednaná dohoda je maximem možného, nejlepší nabídkou. A to včetně její komplikovanosti, pokračování vlivu unijních předpisů a nekonečné nejistoty ohledně budoucnosti.

To vše ale není pravda, je přesvědčený Stephens. Upozorňuje, že unijní vyjednávač Barnier nabídl i zachování přístupu k jednotnému trhu. Šéfka britského kabinetu ale návrh odmítla – zřejmě v touze potěšit a ohromit zaryté stoupence brexitu narýsováním červených nepřekročitelných linií.

Nesvatá aliance

Ministři britské vlády loajální k postoji své šéfky by mohli namítnout, že uzavřenou dohodu doprovází také politická poselství a prohlášení. Jsou plná dobrých úmyslů, závazků dobré vůle a záměrů upevnit budoucí partnerství s Velkou Británií.

Dokonce je přislíbeno, že se britští zástupci budou moci jako pozorovatelé účastnit budoucích unijních debat o zahraniční politice, bezpečnosti nebo boji proti terorismu. Základní politická realita se tím ale v ničem nezmění, soudí komentář. Velká Británie totiž bude mít vliv a příležitostně i hlas jen do té míry, to jaké bude ochotná přihlásit se opět k pravidlům unijního klubu.

Petr Holub: Zachovejte klid, brexit se blíží

Brexit

Obě velké britské strany přežily svůj sjezd bez velkých otřesů a nic na tom nezměnilo ani drama spojené s brexitem.

Proevropští poslanci britského parlamentu teď cítí odpor vytvořit nějaký druh nesvaté aliance s anglickými nacionalisty z řad Konzervativní strany. A novinář listu Financial Times se takovému postoji nediví.

Vždyť kdo by prý chtěl stát bok po boku s autory „lživé a xenofobní kampaně“ za odchod ostrovní monarchie z Evropské unie. Navíc bývalý ministr zahraničí Boris Johnson a jeho příznivci se, zdá se, v ničem nepoučili. Prohlášení typu „celní unie rovná se vazalství“ považuje Stephens za zcela absurdní.

Podotýká, že všechny dohody o mezinárodním obchodu obsahují určitý prvek vzdání se suverenity výměnou za obchodní výhody. Celní unie v tomto ohledu není výjimkou. Lidsky i logicky pochopitelný odpor ke spojenectví s brexitáři ale není důvod, aby ostatní poslanci podpořili dohodu, která podle komentáře poškodí Velkou Británii na celé generace.

Oddechový čas?

Premiérka Mayová tvrdí, že existují jen dvě možnosti: buďto její dohoda, nebo volný pád přes okraj útesu v případě odchodu bez jakékoliv smlouvy. To ale nemusí být pravda. Nabízí se celá řada jiných možností. Parlament by například mohl pověřit vládu, ať už vedenou kýmkoliv, aby požádala Evropskou unii o více času pro Británii na zformulování jiného postoje.

To by nepotěšilo Berlín, Brusel ani Paříž. Ale požadavek na dočasné přerušení časomíry by asi unijní politici mohli odmítnout jen stěží. Britští zákonodárci by se také mohli rozhodnout v duchu názoru britské veřejnosti. Ta sice odmítla politické ambice evropského projektu sjednocení, ale většinově chce zůstat v jednotném trhu. Jde o možnost, kterou mohla premiérka prosazovat už na samotném začátku jednání na podzim roku 2016.

Nejlepší možností by ale pro Stephense bylo, kdyby britský parlament podpořil konání nového referenda. Lidé by tak dostali možnost výběru na základě nyní známých informací. Volili by mezi zachováním statu quo a na druhé straně odchodem z Evropské unie, jehož skutečné kontury může každý vidět až nyní.

Referenda jsou jen zřídka rozumným druhem demokracie. A ve chvíli, kdy lidé nemohou změnit názor, proměňují se v tyranii, zamýšlí se komentář. Nikdo totiž podle něj nehlasoval pro polovičatou dohodu, která je teď na stole. „Suezská krize se stala synonymem pro sebeklam. Brexit podle návrhu premiérky Mayové je na tom podobně,“ uzavírá Philip Stephens.

Spustit audio

Související