Brexit rozdělil Brity na znepřátelné kmeny. Propast mezi nimi se zvětšuje

Economist píše, že tři roky po referendu začínají Britům kvůli brexitu poněkud téct nervy. Na oficiálním webu vlády je jen k této záležitosti na 2 700 petic, z nichž jedna jediná má na šest milionů podpisů.

Protest proti odchodu z Unie z letošního března byl navíc největší demonstrací v zemi od irácké války v roce 2003. A podle magazínu se hodně píše o tom, jak brexit štěpí Spojené království, zejména jak vzdaluje Skotsko a Severní Irsko od zbytku země.

Méně už se ale věnuje pozornost tzv. „tribalizaci“ společnosti, tedy dělení na svérázné kmeny. I když v Británii pořád existuje poměrně velká umírněná středová skupina, brexit přivodil hluboký ideologický rozkol obyvatelstva. Vznikly kmeny „odcházečů“ z EU a „zůstávačů“ v EU.

Kmenová válka

Zatímco k náboženství se hlásí necelá polovina Británie a zhruba dvě třetiny obyvatel se identifikují s politickými stranami, na 87 procent lidí přesně ví, zda jsou pro brexit, či pro setrvání v integračním projektu. To je dokonce o 15 procent víc, než představovala v červnu 2016 účast v referendu.

Topolánek: Klíčovým parametrem hlasování o brexitu nebyla migrace, ale suverenita a národní hrdost

• Upravit
• Smazat

Další veřejná debata Plusu se věnovala dramatu, které se už téměř tři roky odehrává kolem brexitu. Vysílali jsme z brněnského Divadla Husa na provázku.

Přitom se donedávna Britové o kontinentální Evropu zajímali jen minimálně. V období před referendem jen jeden z deseti dotázaných považoval otázku Evropy za důležitou. Ostatně fenomenální zahajovací ceremoniál před londýnskou olympiádou v roce 2012 nezmiňoval Evropskou unii vůbec.

Kmeny „odcházečů“ a „zůstávačů“ se začaly formovat až po referendu. Jak je ale možné, že se lidé tak vehementně nechávají definovat něčím, co je vlastně vůbec nezajímá? klade si otázku Economist. O praktických dopadech brexitu přitom vědí své psychoterapueti. Lidé jsou nejnovějším vývojem často otřeseni a vystresováni.

Spory o brexit jsou navíc hlubší a ostřejší než u běžných politických dilemat, zjistila agentura NatCen. Od referenda se názorově nepohodlo 15 procent dvougeneračních domácností. Zatímco v červnu 2016 hlasovalo totožně na 89 procent manželských a partnerských párů, dnes zastává stejný názor jen 79 procent. 

Podle manželských poraden jsou hádky o brexit na pořadu dne u dvaceti procent párů, procházejících vztahovou krizí. V lednu zase průzkum společnosti YouGov zjistil, že devíti procentům „odcházečů“ by vadilo, kdyby někdo z blízkých chodil se „zůstávačem“. V proevropské skupině by takový vztah znepokojil až 37 procent dotázaných.

Jiní Britové

Podle Economistu je zajímavé i demografické rozvrstvení obou skupin. Proevropští Britové sídlí ve velkých městech, zatímco brexitáři jsou v populaci rozvrstveni rovnoměrněji. Většinou žijí na venkově.

Johnson je jasný favorit, konzervativcům se líbí jeho bonvivánství i postoj k brexitu, říká analytik

• Upravit
• Smazat

Do finále hlasování o novém předsedovi britských konzervativců postoupili bývalý ministr zahraničí Boris Johnson a jeho nástupce Jeremy Hunt. Vítěz, o kterém rozhodnou členové Konzervativní strany, se automaticky stane i premiérem Velké Británie a nahradí tak odstupující Theresu Mayovou.

Politici opakují mantru o vůli lidu. Chybí novodobý Churchill, který by se jí postavil, říká Brit žijící v Česku

• Upravit
• Smazat

Jak tanečky a pochybnosti kolem chystaného brexitu prožívají běžní Britové? Cítí se kvůli tomu více Brity, nebo spíše Evropany?

A postoje všech se radikalizují. Nedávné eurovolby vyhrála Strana pro brexit, která preferuje odchod z EU bez dohody. Ale i proevropské skupiny přitvrzují. Mnozí Britové, kteří výsledek zprvu akceptovali a jen si přáli, aby vše šlo hlavně hladce, tak dnes hlasitě žádají deaktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy.

Proměnily se i ekonomické návyky obyvatel. Zastánci brexitu víc utrácejí a jsou optimističtí ohledně budoucnosti, prounijní ostrované naopak víc šetří. Z budoucího vývoje mají nepokrytý strach.

Referendum sice akcelerovalo rasismus a projevy rasové a náboženské nesnášenlivosti o plných 50 procent, do konce roku 2016 se ale tento trend vrátil k normálu. Dramaticky totiž poklesl počet příchozích z Evropské unie. Britové jsou dnes k imigrantům tolerantnější než před třemi lety, tvrdí Economist.

Přesto ve společnosti panuje hluboká frustrace. Na 38 procent respondentů si myslí, že referendum bylo nespravedlivé a špatně zorganizované. A tento názor nelze považovat jen za klasický splín poražených voličů. Parlament se nedokáže ani po dlouhých měsících domluvit a důvěra lidí v politiky je otřesena.

Na 37 procent lidí si myslí, že politickou scénu je potřeba od základů reformovat. V roce 2010, po velkém skandálu s poslaneckými náhradami, si totéž myslelo o deset procentních bodů méně. Dramaticky také poklesl zájem voličů kontaktovat poslance v místním obvodu. A přes 50 procent Britů si přeje u moci silného vůdce, který bude bez mrknutí oka narušovat zažité zvyky a pravidla.

Rozdělení nezmizí

Poslanci, kteří zkoušeli v parlamentu znemožnit brexit bez dohody, se dočkali tsunami nenávistných e-mailů a telefonátů. Anonymové jim slibovali „kulku do hlavy“, „šibenici“, případně vyhrožovali dětem. Rozbouřené emoce však o to víc kontrastují s nízkou informovaností Britů o Evropské unii. Většina voličů neumí vysvětlit princip celní unie, přesto ji ale považuje za „zradu“.

Kulturní a identitní rozdělení země přitom nazrávalo dlouhá desetiletí. Vše se ale maskovalo za stranickými preferencemi. Ty se nyní drasticky mění, zavedeným stranám v případě předčasných voleb hrozí fiasko.

Jisté teď je v pohledu magazínu jen to, že ani po uskutečnění brexitu se země k normálu nevrátí. Oba kmeny jsou ve svých pozicích zakopány.

Koalice mladých, univerzitních a městských „zůstávačů“ a skupina starších, méně vzdělaných venkovských „odcházečů“ se formovaly už dávno. Referendum jim jen poskytlo záminku se vyprofilovat. Není sebemenší důvod si myslet, že by oba kmeny po odchodu z Evropské unie měly zmizet, vyjadřuje na závěr svou skepsi Economist.