Brexit rozdělil Brity na znepřátelné kmeny. Propast mezi nimi se zvětšuje

Brexit

Odchod Velké Británie z Evropské unie má pro ostrovní království dalekosáhlé společenské dopady. Uvádí to britský magazín Economist s tím, že velké změny prodělává zejména vědomí identity obyvatel.

Economist píše, že tři roky po referendu začínají Britům kvůli brexitu poněkud téct nervy. Na oficiálním webu vlády je jen k této záležitosti na 2 700 petic, z nichž jedna jediná má na šest milionů podpisů.

Protest proti odchodu z Unie z letošního března byl navíc největší demonstrací v zemi od irácké války v roce 2003. A podle magazínu se hodně píše o tom, jak brexit štěpí Spojené království, zejména jak vzdaluje Skotsko a Severní Irsko od zbytku země.

Méně už se ale věnuje pozornost tzv. „tribalizaci“ společnosti, tedy dělení na svérázné kmeny. I když v Británii pořád existuje poměrně velká umírněná středová skupina, brexit přivodil hluboký ideologický rozkol obyvatelstva. Vznikly kmeny „odcházečů“ z EU a „zůstávačů“ v EU.

Kmenová válka

Zatímco k náboženství se hlásí necelá polovina Británie a zhruba dvě třetiny obyvatel se identifikují s politickými stranami, na 87 procent lidí přesně ví, zda jsou pro brexit, či pro setrvání v integračním projektu. To je dokonce o 15 procent víc, než představovala v červnu 2016 účast v referendu.

Topolánek: Klíčovým parametrem hlasování o brexitu nebyla migrace, ale suverenita a národní hrdost

Pohled na hosty

Další veřejná debata Plusu se věnovala dramatu, které se už téměř tři roky odehrává kolem brexitu. Vysílali jsme z brněnského Divadla Husa na provázku.

Přitom se donedávna Britové o kontinentální Evropu zajímali jen minimálně. V období před referendem jen jeden z deseti dotázaných považoval otázku Evropy za důležitou. Ostatně fenomenální zahajovací ceremoniál před londýnskou olympiádou v roce 2012 nezmiňoval Evropskou unii vůbec.

Kmeny „odcházečů“ a „zůstávačů“ se začaly formovat až po referendu. Jak je ale možné, že se lidé tak vehementně nechávají definovat něčím, co je vlastně vůbec nezajímá? klade si otázku Economist. O praktických dopadech brexitu přitom vědí své psychoterapueti. Lidé jsou nejnovějším vývojem často otřeseni a vystresováni.

Spory o brexit jsou navíc hlubší a ostřejší než u běžných politických dilemat, zjistila agentura NatCen. Od referenda se názorově nepohodlo 15 procent dvougeneračních domácností. Zatímco v červnu 2016 hlasovalo totožně na 89 procent manželských a partnerských párů, dnes zastává stejný názor jen 79 procent. 

Podle manželských poraden jsou hádky o brexit na pořadu dne u dvaceti procent párů, procházejících vztahovou krizí. V lednu zase průzkum společnosti YouGov zjistil, že devíti procentům „odcházečů“ by vadilo, kdyby někdo z blízkých chodil se „zůstávačem“. V proevropské skupině by takový vztah znepokojil až 37 procent dotázaných.

Jiní Britové

Podle Economistu je zajímavé i demografické rozvrstvení obou skupin. Proevropští Britové sídlí ve velkých městech, zatímco brexitáři jsou v populaci rozvrstveni rovnoměrněji. Většinou žijí na venkově.

Johnson je jasný favorit, konzervativcům se líbí jeho bonvivánství i postoj k brexitu, říká analytik

Bývalý britský ministr zahraničí Boris Johnson

Do finále hlasování o novém předsedovi britských konzervativců postoupili bývalý ministr zahraničí Boris Johnson a jeho nástupce Jeremy Hunt. Vítěz, o kterém rozhodnou členové Konzervativní strany, se automaticky stane i premiérem Velké Británie a nahradí tak odstupující Theresu Mayovou.

Politici opakují mantru o vůli lidu. Chybí novodobý Churchill, který by se jí postavil, říká Brit žijící v Česku

Brexit

Jak tanečky a pochybnosti kolem chystaného brexitu prožívají běžní Britové? Cítí se kvůli tomu více Brity, nebo spíše Evropany?

A postoje všech se radikalizují. Nedávné eurovolby vyhrála Strana pro brexit, která preferuje odchod z EU bez dohody. Ale i proevropské skupiny přitvrzují. Mnozí Britové, kteří výsledek zprvu akceptovali a jen si přáli, aby vše šlo hlavně hladce, tak dnes hlasitě žádají deaktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy.

Proměnily se i ekonomické návyky obyvatel. Zastánci brexitu víc utrácejí a jsou optimističtí ohledně budoucnosti, prounijní ostrované naopak víc šetří. Z budoucího vývoje mají nepokrytý strach.

Referendum sice akcelerovalo rasismus a projevy rasové a náboženské nesnášenlivosti o plných 50 procent, do konce roku 2016 se ale tento trend vrátil k normálu. Dramaticky totiž poklesl počet příchozích z Evropské unie. Britové jsou dnes k imigrantům tolerantnější než před třemi lety, tvrdí Economist.

Přesto ve společnosti panuje hluboká frustrace. Na 38 procent respondentů si myslí, že referendum bylo nespravedlivé a špatně zorganizované. A tento názor nelze považovat jen za klasický splín poražených voličů. Parlament se nedokáže ani po dlouhých měsících domluvit a důvěra lidí v politiky je otřesena.

Na 37 procent lidí si myslí, že politickou scénu je potřeba od základů reformovat. V roce 2010, po velkém skandálu s poslaneckými náhradami, si totéž myslelo o deset procentních bodů méně. Dramaticky také poklesl zájem voličů kontaktovat poslance v místním obvodu. A přes 50 procent Britů si přeje u moci silného vůdce, který bude bez mrknutí oka narušovat zažité zvyky a pravidla.

Rozdělení nezmizí

Poslanci, kteří zkoušeli v parlamentu znemožnit brexit bez dohody, se dočkali tsunami nenávistných e-mailů a telefonátů. Anonymové jim slibovali „kulku do hlavy“, „šibenici“, případně vyhrožovali dětem. Rozbouřené emoce však o to víc kontrastují s nízkou informovaností Britů o Evropské unii. Většina voličů neumí vysvětlit princip celní unie, přesto ji ale považuje za „zradu“.

Kulturní a identitní rozdělení země přitom nazrávalo dlouhá desetiletí. Vše se ale maskovalo za stranickými preferencemi. Ty se nyní drasticky mění, zavedeným stranám v případě předčasných voleb hrozí fiasko.

Jisté teď je v pohledu magazínu jen to, že ani po uskutečnění brexitu se země k normálu nevrátí. Oba kmeny jsou ve svých pozicích zakopány.

Koalice mladých, univerzitních a městských „zůstávačů“ a skupina starších, méně vzdělaných venkovských „odcházečů“ se formovaly už dávno. Referendum jim jen poskytlo záminku se vyprofilovat. Není sebemenší důvod si myslet, že by oba kmeny po odchodu z Evropské unie měly zmizet, vyjadřuje na závěr svou skepsi Economist.

Spustit audio
autor: Rostislav Matulík

Související