Boj s hmyzem se nedá vyhrát. Musíme se naučit koexistovat, radí entomolog

20. září 2017
mravenec

Snažíme se je vyhubit, mnoho z nás se jich bojí, a přesto mají s lidmi tolik společného. Řeč je o příslušnících hmyzí říše, o kterých hovořil v Magazínu Leonardo Jiří Ždárek, entomolog a nositel Ceny předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace za propagaci a popularizaci vědy, výzkumu a inovací.

„Bez hmyzu bychom na tomto světě nemohli existovat,“ prohlásil entomolog. „Vzpomeňte si například na práci opylovačů. Kdyby jich nebylo, tak se polovina úrody neurodí.“

Hmyz ale také plní další velice důležité ekologické úkoly. „Třeba rozkládá látky, které by zůstaly v přírodě dlouhou dobu.“

„Když se na zeměkouli objevili termiti, tedy před 300 miliony let, tak se najednou přestaly ukládat uhelné sloje, ze kterých dodnes těžíme energii. Termiti byli schopni zlikvidovat veškeré dřevo, které na planetě narostlo.“

Když už člověk bojuje s hmyzem, jaké má vyhlídky a jak by tento boj měl vypadat? „Já slovo boj s hmyzem nemám rád, a také ho pokud možno nepoužívám,“ přiznal se Žďárek.


„Chceme-li vyhubit třeba panelákové mravence, tak používáme insekticidní látky. Jenže mravenci se dovedou jedovatým místům vyhýbat. Když jim ale nabídneme něco, co na první setkání nepoznají, třeba umělý hormon, který reguluje jejich rozmnožování, plodnost nebo dělbu práce, tak si ho přinesou do hnízda, nakrmí s ním larvy a královnu, a za nějaký čas se tato kolonie úplně rozpadne.“

„S hmyzem se nedá bojovat, protože bychom sotva vyhráli. Lidé, kteří se snaží vyjít s hmyzem, usměrnit jeho chování nebo ho rovnou využít v náš prospěch, se zabývají nejdříve chováním hmyzu a jeho fyziologií, a teprve dokonalým poznáním hmyzu můžeme najít způsob, jak s s ním koexistovat.“

Jako příklad je možné uvést starý a známý způsob boje, kterým konvenční insekticidy, neboli jedovaté látky. „Ty sice škodí hmyzímu škůdci, ale i ostatním,“ upozornil expert.

„Proto se dnes snažíme, aby způsob kontroly hmyzu vycházel z principů, které objevíme. Stále více se objevuje přístup založený na fyziologicky působících látkách.“

Žďárek považuje za jedinou možnost vytvoření koexistence s hmyzem. „Kolikrát tomu hmyzu sami nadbíháme, aby se rozmnožil a škodil.“

„Už jen to, že vysazujeme smrky v nížinách, v prostředí, které není tomuto stromu vlastní, se na nich potom rozmnoží některý druh kůrovce. Jen málokdo si uvědomuje, že jsme vlastně hmyzu připravili prostřený stůl,“ shrnul Jiří Žďárek.

Spustit audio
autoři: Veronika Paroulková, Ondřej Čihák