Bohumil Kartous: Dezinformace a revolta občanské společnosti

Se vznikem internetu na konci 90. let 20. století se rychle rozšířila představa o tom, že prostředí, ve kterém prakticky neexistují hranice, přispěje k demokratizaci a k větší společenské rovnosti. Internet měl podle původních předpokladů omezit monopol na produkci informací, měl otevřít časoprostor k tomu, aby i ti, jejichž hlas není dostatečně zesilován jednosměrnými médii, měli příležitost promluvit, a narušit tak možnou názorovou hegemonii. Internet měl otevřít neomezenou diskusi, ve které není rozhodující mocenské postavení, ale síla a přesvědčivost argumentu.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Čeští elfové táhnou proti ruským trollům

Dostupnost informací v digitálním prostoru měla umožnit mnohem masovější vzdělávání a poskytnout možnost těm, kteří nevědí, aby také věděli, jelikož vědění je moc. A vědění rovnoměrněji distribuované ve společnosti by tedy mělo přinést také větší mocenskou rovnováhu. Internet měl také zvýšit transparentnost v otázkách veřejného zájmu. Jelikož informace o tom, že někdo veřejného zájmu zneužívá, se může rozšířit bez ohledu na to, jestli ji média propustí svou zpravodajskou bránou.

I když se všechno z toho naplnilo, internet, příslovečná černá labuť s globálním rozpětím křídel, nakonec změnil svět úplně jinak.

Neočekávané důsledky

Ano, informace se začaly šířit bez ohledu na mediální produkci. Nepředvídatelným dopadem je ale mediální krize, ekonomická neudržitelnost mediálních domů, snižování úrovně produkovaných informací pod tlakem nutných úspor a ve snaze vyhrát krysí závod o co nejrychlejší publikaci.

Čtěte také

Nenávist na internetu? Zákony máme dostačující, myslí si Josef Šlerka

V informačním prostoru se začaly prosazovat zdroje, které otevřeně šíří manipulace, konspirace a dezinformace s tvrzením, že publikují vše a záleží pouze na každém jednotlivci, aby posoudil, čemu uvěří.

Ano, došlo na zcela otevřenou diskusi, ve které může každý projevovat svůj názor bez ohledu na to, jestli má privilegium hovořit prostřednictvím médií. Nepředvídatelným dopadem je ale zahlcení digitálního prostoru anonymními projevy tupé xenofobie, nenávisti a agresivity. To dělá z každé poněkud obsáhlejší diskuse na otevřených fórech jímku společenské frustrace bez jakékoliv přidané hodnoty. Naopak, masivní projevy nenávisti a jejich sdílení je na veřejnosti legitimizují.

Ano, došlo ke zvýšení dostupnosti informací každému, kdo je připojen k síti. Jenže ukazuje se, že bez schopnosti posoudit relevanci zdroje a obsahu, bez schopnosti kritického odstupu, bez dostatečné znalosti kontextu je jedinec v informačním chaosu vystaven vysoké míře rizika, že se stane obětí klamu. Ať už záměrného, či nezáměrného. Je prokazatelné, že informační chaos slouží politickým i ekonomickým obchodníkům s lidskou naivitou, nedovzdělaností a frustrací ke zcela záměrnému zneužívání ve svůj pochybný prospěch.

Noví mocní

Internet měl být nástrojem ke snížení mocenské hegemonie. Místo toho se stal její novou doménou. Moc nad internetem mají globální technologičtí obři, kteří doposud ochotně poskytují neomezenou službu každému, kdo je ochoten platit. Třeba autoritářským a totalitním státům. Internet tak umožňuje útoky na společenskou identitu v cizích zájmech. Česká společnost s tím má bohatou zkušenost.

Za dané situace se nenabízí příliš mnoho jiných řešení, jak v demokratických zemích, které dodržují svobodu slova, omezit snahu o jejich zneužití. Technologičtí obři brání svůj zisk a prostředky společenské regulace jsou pomalé či impotentní.

Občanská společnost by měla pochopit, že nikdo další jí ve snaze odolávat hlouposti a manipulaci šířené internetem nepomůže. V českém digitálním prostoru už působí několik občanských iniciativ, které se rozhodly nerezignovat před hloupostí a nenávistí.

Bob Kartous|foto: Kristýna Hladíková,Český rozhlas

Nedávno odhalená chyba Facebooku prozradila, kdo ve skutečnosti upravuje příspěvky na stránkách. Ukázala, kdo se snaží aktivity občanských iniciativ diskreditovat. Dezinformátoři a populisté v jedné společné frontě těch, kdo se snaží hloupost a nenávist zneužívat k vlastnímu prospěchu. Pokud se tedy chce občanská společnost proti takovým snahám bránit, bude třeba většího úsilí více lidí. Doufejme, že si to brzy uvědomí i ti, které tato vážná hrozba nechává klidnými.

Autor je členem sdružení Čeští Elfové a EDUin