Bohumil Doležal: Typický středověk? Ne, Restaurace a jídelny...

Jde mi spíš o styl, jakým je podnik pojat (je tím pověstný a sám se tím chlubí). Má jít o typickou středověkou krčmu, za tuto specialitu se platí vstupné. Řekl bych, že obraz středověku je tu velmi přehnaný, a to přesně tím způsobem, jak se u nás přehání středověké "temno". Personál oslovuje hosty slovy "co čumíš" nebo "proč nežereš" a obtěžuje dámy "sexistickými poznámkami" - mám ke slovu "sexistický" krajní nedůvěru, vymysleli ho v končinách, kde pustit ženu v tramvaji nebo v metru sednout je považováno za pokus o znásilnění, ale v tomto případě má zjevně jít o oplzlé narážky.

Nemohu se zbavit dojmu, že vztah "host" a "obsluha" se v tomto pojetí "středověku" nevědomky inspiruje docela jiným vzorem, než je středověká česká krčma, o níž v podstatě nikdo kromě několika specialistů na středověký životní styl nic neví. Vztah obsluhy a hosta tehdy nebyl a dost dobře nemohl být vztahem pána a otroka, už proto, že hosté byli ze stejného těsta jako obsluha, bývali často dobře ozbrojeni, a hostinského, který by je počastoval podobným způsobem jako ve zmíněné restauraci, by v lepším případě seřezali jako koně. Taky hrubé chování k dámě by mohlo mít velmi dramatické následky. Personál si toho byl dobře vědom. Kromě toho měli lidé už tenkrát zapsáno za uši, že pán nepán, všichni jsou si svým způsobem před Pánem Bohem rovni (nechci přeceňovat vliv tohoto vědomí na chování našich předků, jen konstatovat, že tu bylo).

Inspirace těch, co stylovou středověkou restauraci navrhli, byla ve skutečnosti jiná. Společnost, kde se lidé nedělí na zákazníky a obsluhu (či zaměstnavatele a zaměstnance atp.), ale na otroky a pány, jsme tu v poněkud zmírněné podobě měli ještě před nedávnem: totiž komunistickou společnost ruského typu, nevolnictví (poměr papaláš - "pracující", dříve bárin - mužik). Základním předpokladem takové společnosti je všeobecný nedostatek. Konkrétní příklad: sehnat místo v restauraci nebylo vůbec snadné ( v "NDR" se na ně dokonce stávaly fronty) a v případě sprostého chování personálu bylo nemožné zvednout se a jít jinam, respektive bylo to spojeno s rizikem, že zůstanete o hladu.

Jediný rozdíl mezi způsobem obsluhy, jaký popisuje recenzentka Lidových novin, a způsobem obsluhy před převratem byl v "kvantitě", nikoliv v "kvalitě", jak zní termíny dialektické patafyziky. A pak byl rozdíl v tom, že nebylo nutné zaplatit 145 Kčs vstupného za to, že se k vám chovali sprostě - dělali to zadarmo a většinou rádi, sami si totiž totéž užili v jiných druzích služeb, kde stáli tak říkajíc na opačné straně barikády.

Ve zmíněné současné restauraci došlo tedy k tragickému omylu: její majitelé se pokusili napodobit středověk, vyšel jim z toho bolševismus. Možná, že by měli být důslednější a stylizovat se do té doby přiznaně. Vstup by byl zadarmo, obsluha líná, špinavá a sprostá, jídlo hnusné a relativně levné. Jmenovat by se to mohlo např. "Nostalgia restaurant U Paroubka." Obávám se jen jednoho: že by tam vůbec nikdo nechodil.

Autor je politolog