Bohatý trpaslík

7. květen 2003

"Evropská unie je ekonomickým obrem, ale zahraničněpoliticky a bezpečnostně je trpaslíkem," konstatoval včera v přednášce ke studentům ve Frankfurtu nad Mohanem náš premiér. Podle Vladimíra Špidly musí Evropská unie vybudovat vojenskou sílu odpovídající svému hospodářskému a politickému významu, schopnou zasahovat i mimo evropské společenství, aby mohla prosazovat společnou zahraniční politiku a aby byly obnoveny vyvážené vztahy mezi evropskými a americkými partnery v NATO.

To se ale snáze řekne než učiní. Je myslitelná společná zahraniční politika unie v situaci, kdy Poláci budou v Iráku těsně spolupracovat s Američany a Brity, zatímco Francie má být Američany potrestána, že útok na Irák komplikovala? A k čemu míní Evropská unie silnou společnou armádu používat? K sebeobraně, anebo k nastolování demokracie v zemích oplývajících ropou? To je velice praktická otázka, protože k sebeobraně není zapotřebí letadlových lodí a společná armáda by přišla levněji. Nejlevnější pak je být zadobře s po zuby ozbrojeným spojencem. I s tím je ale někdy problém - viz Maďarsko, které kvůli odporu opozice neumí vyslat tři sta vojáků, aby symbolicky podpořili dojem široké mezinárodní koalice udržující mír v poválečném Iráku.

Že je společný vojenský postup možný, dokazuje včerejší rozhodnutí severských zemí vybudovat společný mírový sbor o síle tři až čtyři tisíce mužů, na kterém se dohodli ministři obrany Dánska, Finska, Islandu, Norska a Švédska. Jenomže první severská intervenční brigáda vzniká díky kulturní a jazykové blízkosti zemí, z nichž tři jsou členy NATO a dvě neutrální. Společný jmenovatel pro pětadvacet zemí EU se bude hledat hůř. Možná se ani nenajde a Evropská unie zůstaneme bohatým trpaslíkem.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.