Bohatá a klidná Kostarika

V Kostarice byla kolonizace poměrně opožděná. Jen na severozápad dnešního území totiž zasahovala indiánská kultura hovořící mayským nahuatlem. Od 16. století tedy španělští conquistadoři nechali migrujícími zemědělci a řemeslníky osídlit poměrně panenskou krajinu. Nejvíc se zaplnilo údolí Valle Central mezi bývalými sopkami, které tam vytvořily úrodnou půdu.

Z hlediska migrací bylo hlavní změnou vytvoření samostatného státu roku 1838. Právě tím začala následující expanze amerických firem, které zde pěstovaly většinou na export banány a kávu. Mezi hispánské a mestické obyvatele se však usidlovali nejen Američané, ale i nově příchozí Evropané. Nevznikaly tu totiž latifundie, ale vláda bezplatně nabídla půdu komukoliv, kdo se zavázal pěstovat kávu na vývoz. To se postupně ukázalo jako stabilizační faktor, protože i dnes jsou vlastníky farem nejméně desetitisíce rodin, což posiluje liberální prostředí.

Horské vulkány lákají turisty, i zde se živící migranty|foto: Fotobanka stock.xchng

Díky imigraci farmářů z daleka mezi roky 1870–1920 narostl počet obyvatel o čtvrtinu. Tento fakt sice nejdřív z politického hlediska přinesl neklid, oproti sousedním státům zde však neměly téměř žádný vliv vojenské junty, které by jinak bojovaly za práva velkostatkářů. Ani dnes v zemi neexistuje stálá armáda, protože byla zakázána ústavou z roku 1949. Předtím zde proběhla krátká občanská válka a místní demokraté, kteří vládnou prakticky od roku 1902, chtěli navždy potlačit vliv krátkodobých diktátorů, kteří se čas od času objevili (jako např. mezi lety 1917–19 Federico Tinoco Granados).

Ve druhé polovině 20. století tak vládl klid, který dodnes přitahuje k usazení se ve zdejší krásné přírodě mnoho imigrantů z Evropy. Žije zde mnoho Němců, Italů, Angličanů, Nizozemců, ale čím dál častěji sem vedle Poláků míří i Češi. Novodobí osadníci bývají nejednou hostiteli velkého počtu turistů, kteří čím dál častěji navštěvují hlavně místní pohoří se sopkami a přírodní rezervace u pobřeží. Situace podle všeho dál přeje rozvoji, protože Kostaričané patří v průzkumech životní úrovně k nejspokojenějším národům na světě.

Obyvatelstvo je dnes homogenní, velká většina obyvatel se hlásí spíš k bělošskému než mestickému původu. Míra mísení s Indiány je nejnižší ve střední Americe, takže 87% všech osob tvoří kreolové. Jen asi třicetina obyvatel patří k potomkům černošských otroků a k Afrokaribanům, kteří na východní pobřeží nuceně migrovali z Jamajky. Většinou hovoří kreolskou angličtinou – na rozdíl od obecně používané španělštiny. Indiánů (kmeny Quitirrisí, Chorotega, Bribri) je v Kostarice pouze 60 000 a Číňané tvoří jen setinu lidí. Američané ovlivnili více zdejší náboženský život, sedmina obyvatel patří k evangelíkům, tři čtvrtiny ostatních však zůstávají u římského katolictví.

Krásná příroda a plantáže živí všechny vlny migrací|foto: Fotobanka stock.xchng

Protože je na rozdíl od sousedů Kostarika v rámci Střední Ameriky klidným ostrovem hojnosti, nejednou sem imigrují oběti násilí a válek. Proto zde žije půl milionů Nikaragujců (což odpovídá destině obyvatel) a desetitisíce Kolumbijců, Salvadořanů a politických uprchlíků z Chile a Argentiny 70. a 80. let. V cizině zase bydlí přes 100 000 Kostaričanů, hlavně v USA, Panamě, Španělsku nebo Německu. Někdy se tak právě kvůli vlivům mírných krizí, které přicházely s poklesem ceny u kávy a banánů např. v 90. letech, lidé vracejí do země svého původu. Stále častěji však investují do Kostariky nadnárodní společnosti, takže se migrační pohyb bude určitě vracet. To pomůže nejen místní ekonomice, ale i celé oblasti Střední Ameriky.

Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.