Bob Fliedr: Babiš rozdělil tábor svých kritiků
Pokud se premiéru Andreji Babišovi, mluvícímu k národu z obrazovek České televize, něco opravdu podařilo, pak to, že rozdělil tábor svých kritiků.
Ti, kteří projev hodnotili v kontextu premiérových dosavadních výkonů, dali většinou palec dolů. Kritici, kteří se soustředili pouze na projev samotný, palec nahoru.
Čtěte také
Ti druzí se shodli v tom, že šlo o Babišovo nejlepší vystoupení v době šířící se nákazy. Ocenili, že přiznal dílčí chyby a problémy při řešení epidemie, že nikoho nenapadal jako pár dní před ním prezident Miloš Zeman. Že se nijak neotíral o jiné evropské země, vyzdvihl trpělivost, s jakou lidé přijímají restriktivní opatření, a poděkoval různým profesím. Pochválil dokonce veřejnoprávní média. Snad až na jednu drobnou úlitbu Číně obsahově pěkné vystoupení, téměř státnický projev, uznala tato část Babišových kritiků.
Přetvářka
Jiná část to viděla až diametrálně odlišně – projev hodnotila jako strojený, vykalkulovaný a falešný. Tito kritici si hodně všímali formy premiérova vystoupení. Babiš, který dosud rád stavěl na lidovém podání, emocích, na sebechvále a kritice druhých, na velmi sebevědomém vystupování a populistických slibech, se tu najednou ukázal jako úplně jiný člověk.
Čtěte také
Člověk stažený do sebe, pokorný, poslušně recitující předepsaná slova. Tělo zapřené za stolem, oči bez výrazu, žádné emoce. „Jako když chlap lichotí ženě a má to sepsané na papírku,“ všimla si jedna uživatelka Facebooku. Pro tuto část Babišových kritiků byl jeho projev naprosto nevěrohodný.
Zatímco kritici s palcem dolů dávali najevo, že už od Babiše politika nic pořádného neočekávají, kritici s palcem nahoru by si docela přáli, kdyby měl premiér podobných projevů více.
Jak dál
Zdálo by se, že rozdělení tábora Babišových kritiků znamená jednoznačné body pro premiéra. Nemusí to tak být. Projevem k národu Andrej Babiš pozměnil svůj mediální obraz. Na chvíli opustil vyjetou kolej vlastní prezentace, zřekl se její kontinuity. Pokud by dál pokračoval postaru a tento projev zůstal jen slepým ramenem Babišových valících se vod, kritici ho s chutí použijí jako referenční plochu pro posuzování příštích premiérových činů a slov.
Pokud by se ovšem ukázalo, že tento projev založil v Babišově mediální prezentaci novou kontinuitu, bude jednou hodnocen jako přelomový. Pro premiéra z toho plyne velký úkol: zamakat na sobě. Inspiraci by si mohl vzít od Chestertona, který napsal: „Jestliže říkáme, že si svobodná společnost vládne sama, potom by sebeovládání mělo být známkou dobré vlády.“
Autor je publicista
Související
-
Pandemie je vypouklé zrcadlo, které ukazuje, kdo je kdo. I kdo je Zeman a Babiš, míní filozof Němec
Vyjde česká společnost ze současné krize posílena, nebo ne? A co každý z nás? Jak filozof Václav Němec hodnotí poslední vystoupení prezidenta a premiéra na veřejnosti?
-
Komentátor Honzejk: Premiér by měl zapracovat na krizové komunikaci, důvěra ve stát je teď základ
Den co den kabinet premiéra Andreje Babiše (ANO) seznamuje Čechy s postupem boje proti šíření nového koronaviru. Jak vládní špičky zvládají svou roli vůči veřejnosti?
-
Apolena Rychlíková: „Firma“ jménem Česko v rukou Andreje Babiše ukazuje, jak jsme zanedbali stát
Spolu s tím, jak každý den stoupají počty nakažených koronavirem o desítky a zpřísňují se opatření, vynořují se nové otázky a nové pochybnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.