Blonďák. Dokument o jednom rozporuplném osudu a předčasném konci
Těžko lze o někom soudit, zda je dobrý anebo špatný člověk, dokud ho skutečně sami nepoznáme a nepokusíme se jeho činům porozumět. Existují však i natolik rozporuplné lidské osudy, že jejich pochopení by nás stálo až příliš námahy, a přesto bychom nebyli zcela schopni jim rozumět. Jedním z takových byl i Stanislav Janků z Boskovic, jehož životní příběh jsem se snažila znovu složit dohromady.
Sklepy a Boskovice
V Boskovicích loni skončil legendární hudební klub Sklepy, který značně ovlivnil dospívání několika generací a jehož historie spadá do těsně porevolučních 90. let. Byla to právě tato událost, která podmínila můj zájem o jistou osobnost, u které to všechno kdysi začalo.
Tou byl právě Stanislav Janků, kterému však v Boskovicích nikdo neřekl jinak než Blonďák. Sama jsem se s ním nikdy tváří v tvář nesetkala a veškeré moje informace o něm zahrnovaly jen pár více či méně uvěřitelných historek. Například tu o zpackaném koncertu Plastiků, které Blonďák do Boskovic sice pozval, ale nakonec jim nezaplatil.
A to je jen jedna z mnoha. Já se ovšem toužila dozvědět mnohem víc a tím nakonec začalo i moje pátrání po těch, kteří měli s Blonďákem co do činění. On sám totiž v roce 2013 spáchal sebevraždu.
Kultura pro židovskou čtvrť
V průběhu 80. let navázal Blonďák četné kontakty s tehdejší undergroundovou scénou, ze kterých později hojně čerpal ve snaze přivést něco z této subkultury i do jeho rodných Boskovic. Jednalo se zejména o koncerty a autorská čtení, která se často konala právě v prostorách hudebního klubu Sklepy, o jehož založení se Blonďák zasloužil.
Jeho snaha o zkulturnění města pokračovala i nadále. Stál například u zrodu významného festivalu pro židovskou čtvrť v Boskovicích, minulý ročník byl již pětadvacátý. Místní novinář Tomáš Trumpeš mi v rozhovoru prozradil, že Blonďák je zodpovědný mimo jiné i za obnovení lokální žurnalistiky v Boskovicích. Jeho zásluhy v oblasti kultury jsou tak vskutku významné a nepopiratelné.
Vrtalo mi však hlavou, jak je tedy možné, že v Boskovicích nenajdeme žádnou pamětní desku nebo něco podobného, co by Blonďákův přínos připomínalo, a že já sama jsem o něm například nikdy předtím neslyšela. V průběhu natáčení ale vyšlo najevo, že Blonďákovy aktivity měly i svou odvrácenou stranu.
Divoká devadesátá
Když se po revoluci takříkajíc všem otevřely dveře, i Blonďák se pokusil využít svou příležitost. Začal podnikat. Zpočátku se zabýval jen menšími firmami, ale postupně se snažil skupovat čím dál větší podniky, které však nebyl schopen vést. Jeho investice tak velmi rychle krachovaly. Banky mu však i nadále poskytovaly směšně vysoké úvěry, které neměl šanci splatit.
Své o tom ví i Petr Král, který kvůli přátelství s Blonďákem málem přišel o střechu nad hlavou. A do podobné situace se dostali i další lidé, kteří se mu rozhodli pomoci s podnikáním. Dluhy se začaly pozvolna kupit a Blonďák byl nakonec nucen vyhlásit osobní bankrot. Přestože se i poté snažil nadále rozvíjet kulturní scénu v Boskovicích, mnoho lidí mu kvůli jeho podnikatelské činnosti nemohlo přijít na jméno.
Jak mi prozradila jeho neteř, ke konci života se přestěhoval do osamocené hájovny na okraji města, kterou se chystal rekonstruovat. K tomu už však nedošlo. V dubnu roku 2013 se nešťastně oběsil v prostorách jedné hospody v židovské čtvrti, kterou opravoval. Pravděpodobně za to nemohly ani tak dluhy, jako spíše nešťastná láska. Nedlouho po Blonďákově smrti někdo zapálil i hájovnu, v níž bydlel. Kdo a proč to udělal, se nikdy nezjistilo.
Navzdory jeho temné podnikatelské minulosti a také předčasně smrti je Blonďákova práce v Boskovicích stále přítomná. Mnohdy sice ve výrazně pozměněné podobě, nicméně i nadále trvá.
Související
-
Funebráci z Břevnova. Dokument o zániku a vzkříšení bigbítu v jedné pražské čtvrti
Na začátku dnešního příběhu je následující situace – členové kapely The Undertakers zkoušeli v prostorách smíchovského pivovaru. Bylo 20. srpna 1968 večer...
-
Je trauma holokaustu dědičné? Nejen to zkoumá dokument „Vzkaz“ na příkladu Arnošta Goldflama
Arnošt Goldflam je synem židovských rodičů. Třináct členů jeho rodiny zahynulo v koncentračních táborech. Přeneslo se trauma přeživších holokaustu na jejich potomky?
-
Naháč proti svalovcům, tak se dělá divadlo v Brně. Dokument o kauze kolem kontroverzní divadelní hry
Dokument o inscenaci Naše násilí a vaše násilí v divadle Husa na provázku v Brně je akustický, mírně pitoreskní obraz v daném momentě poněkud vyšinuté části společnosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.