Bilance 2005 v Itálii

A kdybyste chtěli prolistovat italský tisk za minulých 365 dní, s překvapením byste zjistili, jak často se v něm objevuje slovo "declino" (čti deklíno), což v češtině leží někde na půl cesty mezi poklesem a dekadencí. To se projevuje především na hospodářském poli. Svaz obchodníků provedl předběžnou bilanci předvánočního prodeje a zjistil, že oproti loňskému roku poklesl v průměru o 10% a v některých místech, například na Sicílii, dokonce o 24%. Berlusconiho vláda se pokusila věc svalit na euro a na nekalou konkurenci z Orientu.

Vysvětlení ale příliš nezabralo, když si připomeneme že při jarních regionálních volbách utrpěla vládní koalice drtivou porážku. Udržela si pouze dva bohaté regióny - Lombardii a Benátsko. Ve všech ostatních zvítězila opozice levého středu. Vystrašení koaliční partneři přinutili Berlusconiho k rezignaci a ustavení nové vlády, s výměnou několika ministrů. Někteří, jako například tajemník křesťanskodemokratického centra Marco Follini se ho pokusili přesvědčit, že by pro dobro koalice neměl kandidovat v parlamentních volbách na jaře 2006. Jiní mu radili, aby sledoval příklad Gerharda Schrödera a vedl zemi do předčasných voleb, dokud si leader opozice Romano Prodi neupevní svou pozici a nevypracuje přesný program.

Silvio Berlusconi ale opět všechny překvapil. Obvinil některé spojence z poraženectví a řekl, že 10 měsíců postačí k realizování celé řady reforem a k tomu, aby pravý střed náskok opozice dohnal. Nemá tedy cenu rezignovat a házet flintu do žita. V okamžiku, kdy si mnozí mysleli, že jeho politická kariéra neslavně končí prokázal jednu vlastnost, kterou mu i jeho největší nepřátelé museli uznat: nezdolnou vůli a odhodlání bojovat do posledního dechu.

A tak se na podzim italský parlament stal jevištěm téměř nepřetržitých bitev a srážek s opozicí, při kterých ale nakonec Berlusconi a jeho koalice prosadili téměř všechno co si předsevzali. Během 3,5 měsíce byla schválena dlouho odkládaná reforma celého školství od první třídy základních škol po univerzitu. Ministryně školství Letizia Moratti (letícija moratty) označila protesty profesorů a učitelů za ochranu vlastních privilegií - do jisté míry měla možná pravdu. Pak přišla na řadu justice. I zde byla reforma prosazena proti vůli soudců, kteří si ponechávají plnou autonomii v rozhodování, ale ministr spravedlnosti může dnes více mluvit do otázek disciplinárních a kariérního postupu. Nejvěrnějším spojencem magnáta byla při všech hlasováních Liga severu. Výměnou za to ale Berlusconi zaručil schválení zákona o federalizaci státu. Stalo se: otázky školství, zdravotnictví a tzv. místní administrativní policie přecházejí do úplné správy regiónů. Ještě důležitější ale je, že byla velmi posílena pozice předsedy vlády, který nyní sám rozhoduje o jmenování ministrů a rozpouštění parlamentu. Z prezidenta republiky se stává notář.

Nejodvážnější byl ale nápad na změnu volebního zákona: Berlusconi se přesvědčil o tom, že většinový jednokolový systém anglosaského stylu je pro něj nevýhodný. Voliči Ligy severu jen neradi volí kandidáty pocházející z řad křesťanské demokracie či národní aliance a to vše jde ku prospěchu levice, jejíž voliči mají větší disciplínu. Popřel tedy to, co za posledních 12 let neustále tvrdil, tj. že většinový systém zajišťuje zemi politickou stabilitu a prohlásil, že proporční systém je skutečná demokracie. A zákon v parlamentu prosadil. Podle všech expertů je jisté, že pravděpodobná porážka ve volbách v příštím roce bude mnohem méně drtivá, než se před několika měsíci zdálo.

Do hry se navíc vložil jeden nečekaný element. Krize spojená s rezignací guvernéra italské státní banky Antonia Fazia (Fácija). Zpočátku se hovořilo pouze o guvernérově zákroku ve prospěch italské skupiny podnikatelů, která usilovala o kontrolu banky Antonveneta v soutěži s nizozemskou Amro Bankou. V posledních dnech se ale začalo hovořit o nesrovnalostech při soutěži o kontrolu římské Banca Nazionale del Lavoro. Zde proti sobě stojí španělská Banco Bilbao a italská pojišťovací společnost UNIPOL. Kapitál této pojišťovny pochází ze značné míry z Ligy italských družstev, která je od konce II. světové války jedním z pilířů hospodářské a politické síly italské levice. Podle posledních zpráv se zdá, že někteří z vedoucích představitelů největší opoziční strany, tzv. Demokratické levice, ledacos věděli o nepříliš jasných obchodech šéfa Unipolu a několik měsíců ho tvrdošíjně hájili. Nejde o jejich osobní obohacení, ale o krytí burzovních čachrů. Pro stranu, která ze své morální čistoty činila hlavní volební trumf v boji proti Berlusconimu by to mohla být velmi nepříjemná rána. Pro opozici jedinou výhodou je, že jejího leadera Romana Prodiho a jeho stoupenců se tato aféra nikterak netýká.

Politická situace je tedy nejistá. Parlamentní volby se budou konat 9. dubna a v tomto okamžiku není jasné zda se voliči nechají vést úvahami o hospodářské situaci anebo Berlusconimu opět uvěří, že po částečných reformách přijde i trochu blahobytu.