Bez open space to nepůjde, soustava individuálních kanceláří je minulost, míní architekt Pleskot

28. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Josef Pleskot

Architekt Josef Pleskot patří mezi nejznámější a nejrespektovanější české tvůrce. Navrhl třeba průchod valem Prašného mostu na Pražském hradě, rodinnou vilu nejbohatšímu Čechovi Petru Kellnerovi nebo ústředí ČSOB v pražských Radlicích. „Byla to velikánská výzva takzvaného open space v českých poměrech,“ říká host Osobnosti Plus Barbory Tachecí.

„Byl to tehdy velmi riskantní projekt, jestli jsem schopen tak velikánský dům pro tolik lidí vůbec udělat. Budova ČSOB je pro téměř tři tisíce lidí v jednom otevřeném prostoru.  V postsocialistické době, kdy zkušenosti s otevřeným prostorem tady nebyly, dokonce byla velká averze vůči tomu,“ vzpomíná.

Čtěte také

Nyní prý přemýšlí o tom, jakou má v souvislosti s letošní pandemii koronaviru taková stavba budoucnost. „Nemám jednoznačnou odpověď. Myslím si, že ve správně udělaném open space je spíš budoucnost pozitivní než negativní,“ míní.

A uvažuje: „Když se chápe jako veřejný prostor, ulice, náměstí… A správně je k tomu udělaná technika prostředí jako větrání, klimatizace, aby to bylo co nejpřirozenější, tak si myslím, že se v tomto otevřeném prostředí možná dá pracovat lepším způsobem než v drobných prostorách polovičatého open space.“

Myslí si, že bez pracovišť typu open space to do budoucna už nepůjde. „Soustava jen individuálních kanceláří je přece jen už trošku minulostí. Bude se muset typologie pracovního prostředí kancelářského typu do budoucna promýšlet velmi intenzivně,“ dodává.

Tendence k přísnosti

Za velký předěl své tvorby považuje Pleskot práci na průchodu valem Prašného mostu. „Bylo to z doby prezidentování Václava Havla v Jelením příkopu. To byl možná jeden takový moment zlomu. Přitom je to atypický projekt, který možná ani není architekturou. Je to jen díra do země,“ směje se.

Čtěte také

Přiznává, že se ne vždy realizuje projekt tak, jak si to představoval na začátku. „Je to období těch katarzí, kdy člověk něco ze začátku vidí, ale jde o to, do jaké hloubky to uviděl pravdivě.“

„Proto si vždy kladu otázku, jestli to vidím dobře, jestli je to fakt takhle správně. To je to období, kterému můj bývalý šéf, architekt Zdeněk Edel, říkal: ‚To se prostě tím člověk musí protrápit.‘ Nazval to obdobím průjmu,“ vzpomíná.

Někdy se prý stane, že i celý původní nápad škrtne. „Dokonce vyhazuju. Tím sebe nepřekvapím, když si řeknu: ‚Vždyť já jsem vlastně blbý, je potřeba to zkorigovat a vyhodit. Viděl jsem špatně.‘ Není to skromnost, spíš je to moje tendence k přísnosti,“ vysvětluje.  

Bez dialogu to nejde

To, že do výsledné podoby jeho projektu zasahují další lidé, ať už kolegové, investoři nebo klienti, mu nevadí. „Zvykl jsem si na to a je to součást celého procesu vzniku nějaké věci. A vím, že se to bez dialogu neobejde.  

Čtěte také

V dialozích naopak hledá další podněty. Protože žádný nápad není hotový v ten okamžik a je potřeba ho nějakým způsobem rozvíjet. Pokaždé očekávám vstupy, které mají racionální základ, vždycky to tak ale není. A to se snažím odlišovat. Tam je potřeba nějakého vnitřního cítění a vidění, protože to plácání, kterého je docela hodně, je potřeba eliminovat,“ usmívá se.

Určitě podle něj neplatí úměra, že čím více má klient peněz, tím více může cokoliv požadovat. „V žádném případě. S penězi to má společného vlastně jen máloco. Peníze jsou samozřejmě potřeba, aby mohly věci vzniknout, aby byl materiál, ale aby mohla vzniknout myšlenka, na to peníze vůbec nejsou potřeba,“ zdůrazňuje.

Společenská prospěšnost

Zakázky si prý Josef Pleskot vybírá na základě její společenské prospěšnosti. „Jde vlastně o to, aby se v tématu, které si člověk vybere, dala uplatnit nějaká vize. Vnitřní vize, která by měla souznít s tím, jak si člověk myslí, že je naladěn potenciál společnosti. Takže se snažím vyhodnocovat, jestli jsem v té zakázce schopen společnosti v něčem posloužit, nebo ne,“ vysvětluje a doplňuje:

Čtěte také

„Pak je tam ještě třeba prospěšnost pro rodinu. Protože to je také důležité téma. Co je důležité pro rodinu jako elementu společnosti, je důležité i pro společnost jako takovou.“

To ale neznamená, že společensky prospěšnou zakázku neodmítne. „Jde třeba o to, že když v něčem vidím určitou zbytečnost, že se věci zmnožují, že prostě už toho bylo dost nebo že to udělá někdo jiný, nemusím to dělat já,“ popisuje.

„Chci, aby mě práce pořád bavila, tak se snažím poznávat další a další témata, která toužím zpracovávat,“ dodává architekt.

Celý rozhovor Barbory Tachecí s Josefem Pleskotem si můžete poslechnout ze záznamu.

Spustit audio

Související