Barma

Snadné je také vysvětlit, co přivedlo demonstranty do ulic. Spíše než o prosazování lidských či politických práv šlo o to, že vláda netakticky skokově zvýšila ceny energií lidem, kteří nemají finanční rezervy. Důsledkem je, že lidem chybějí peníze na jídlo. Použít v případě Barmy šablonu o boji za svobodu a demokracii, není úplně poctivé. V případě, že by padla vojenská junta, kterou drží u moci kšefty z Čínou a Ruskem, vystřídala by generály demokratická opozice, která by se opírala o obchody s Američany a EU. Ziskem pro obyčejné lidi by byla svoboda a demokracie, sotva ovšem snížení cen benzínu či plynu, které ani po zdražení nejsou v regionu přehnané.

Právě kvůli zdražení těchto komodit, čili kvůli bídě, vyšli mniši v Barmě do ulic. Svět by měl umět říct v případech, kdy se střílí do chudých lidí, že to není v pořádku, neboť není důvod, aby někde lidé hladověli, když se jinde plýtvá. Místo toho slyšíme plamenně zdůrazňovat, že chudí zaslouží místo diktatury svobodu. Být svobodným chudákem je lepší, než být chudákem pronásledovaným, ale asi se shodneme, že ještě lepší je mít peníze na jídlo. V dnešním světě nemá chudák na výběr, zda zůstane chudákem anebo zbohatne. Je objektem loterie, ve které se hraje o to, kdo ho oškube: Vojáci či civilisté? V Barmě i na příště vojáci.