Audience u prezidenta

26. říjen 2004

Na šestnáctou hodinu si dnes pan prezident pozval pana premiéra, aby s ním pohovořil na téma odposlechů. Od schůzky si údajně slibuje i domluvu na krocích, které by vedly k nastolení normálních poměrů. Premiér schůzku vítá a slibuje si od ní, že nenormální stav pomine v tom smyslu, že se přestane dělat hysterie z věcí, které se v normálně fungujícím státě berou jako součást činnosti nezávislých justičních orgánů a orgánů činných v trestním řízení.

Oba vysocí ústavní činitelé jsou, zdá se, pobouřeni, jenomže každý z něčeho jiného, a tak nad zklidněním situace visí otazník. Není v moci premiéra bránit prezidentovi, aby se vyjádřil k něčemu, co považuje za skandál. Na druhé straně není v moci prezidenta úkolovat premiéra, vládu či justici. Oba činitelé pak nepochybně vědí, že i kdyby se rovnou domluvili, jak zajistit, že předmětem odposlechů budou prokazatelně pouze lidé, proti kterým se vede trestní řízení, nejsou schopni ovlivnit, komu tito sledovaní zatelefonují. Ani ústavní činitel tedy neudělá chybu, když pečlivě zváží, komu svěřit číslo svého mobilu.

Technickou dovedností odposlechnout telefonický hovor pak sotva disponují pouze lidé zákona. I v tomto oboru budou nepochybně o krok napřed experti v žoldu organizovaného zločinu, a i to by se asi mělo na Hradě probrat, pokud má být občan ujištěn, že stát pečuje o jeho soukromí. Popřejme našim představitelům, aby se dobrali konstruktivních závěrů, a doufejme, že novináři zaznamenali, že mají přijít z protokolárních důvodů dvacet minut před začátkem akce, podmínkou vstupu že je společenský oděv a samozřejmě novinářský průkaz. Pokud by se prezidentovi s premiérem náhodou podařilo uzavřít již poněkud únavnou aféru, bylo by škoda, kdybychom se to nedozvěděli.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.