Aristid

Z Haiti jsou sice hlášeny násilnosti, ale prezident Aristid zřejmě svým odchodem do exilu zabránil situaci daleko horší. Nejspíše se smířil s tím, že už ho Haiťané nechtějí, a on zas nechtěl prolévání krve. Svou rezignaci ovšem načasoval pozoruhodně. Zrovna v předvečer udělování filmových Oscarů. Když odezní dojmy ze slavnostní ceremonie, třeba někoho z filmových tvůrců napadne, že příběh Jeana-Bertranda Aristida je námětem, podle kterého se dá natočit bestseller.

Aristid se před padesáti lety narodil v chudé křesťanské rodině, vystudoval teologii, psychologii a filosofii na univerzitách po celém světě a v roce 1982 byl vysvěcen za kněze. Po šesti letech byl kněžského svěcení zbaven, protože z kazatelny místo víry hlásal komunismus. Odsuzoval americký imperialismus, vyzýval k třídnímu boji a kapitalismus prohlásil za smrtelný hřích. V devadesátém roce byl demokraticky zvolen prezidentem. Omezením vládních výdajů si naklonil mezinárodní finanční organizace, zvýšil minimální mzdy a vyhnal z ulic drogové dealery. Po osmi měsících ho ale svrhla vojenská junta. Američané mu zachránili život a Aristid během tří let v americkém exilu přehodnotil své politické ideály. Na Haiti se vrátil jako idol chudých Haiťanů, ale prosperita, kterou sliboval, se nedostavila. Skončil jako manipulátor, autoritář a diktátor? Anebo jako člověk, který politickou kariéru obětoval míru? Není těžké uhodnout, který konec zvolí scénárista v Hollywoodu.