Apolena Rychlíková: Duševní zdraví se zhoršilo skoro všem. Myslí ale někdo na psychiku zdravotníků?
Česko se v posledních dnech posouvá směrem k dalšímu nešťastnému rekordu: budeme zemí s největším počtem úmrtí na koronavirus na milion obyvatel. Tento – sám o sobě – smutný fakt s sebou nese jeden velký a nezanedbatelný vedlejší účinek. Ti, kteří s vypětím sil drží naše nemocnice nad vodou – zdravotní sestry, sanitářky a také lékaři –, jsou svědky několik měsíců trvajícího koloběhu umírání, ze kterého jako by nebylo cesty ven. To navíc poslední týdny nabírá na síle.
Do kritického stavu se dostávají i mladší ročníky a vyhlídky na tolik potřebné zlepšení se nedostavují, naopak: už i vláda ústy ministrů a premiéra cynicky mluví o tom, že následující měsíc až dva bude vše ještě horší. Brzy tak může počet lidí, kteří zemřeli na koronavirus, atakovat celých dvacet tisíc.
Vidět kolem sebe pořád jenom samou hrůzu
V některých nejvíce zasažených regionech se počty nakažených i počty zemřelých drží už třetí měsíc v řadě vysoko.
Čtěte také
Znamená to také, že zaměstnanci nemocnic takřka bez přestání pečují o větší počet vážných případů a také přihlížejí tomu, že více než polovina intubovaných pacientů umírá. Ne, že by o to kdy šlo, ale zdaleka už mezi nimi nejsou pouze polymorbidní, starší lidé.
Představitelé nemocnic jak v Chebu, tak v Sokolově, ale i třeba ve Zlíně upozorňují trvale na to, že roste počet mladých osob s vážným průběhem a že péče se stává stále náročnější – vykonávat ji totiž může jen omezený počet lidí, kapacity zaměstnanců jsou vyčerpané a sestry ani doktoři si prakticky nemůžou odpočinout. Slouží denně, domů se chodí maximálně vyspat a pak zase zmizí na depresivní směny.
Pošramocená psychika
Podle výzkumu Život během pandemie dopadla koronavirová pandemie i na duševní zdraví obyvatel Česka. Počet lidí, kteří trpí úzkostmi nebo středně těžkou depresí, narostl minimálně o pětinu. U některých skupin, jako jsou dospívající nebo matky z nižších středních a nižších tříd, dokonce ještě o něco víc.
Čtěte také
Stres, nejistota, špatné vyhlídky do budoucnosti, obavy, jak dlouho ještě budeme nuceni vydržet – to všechno se do naší psychiky značně promítá. Zvlášť pokud už před pandemií nebyly podmínky pro život zrovna ideální. Jenže situace, ve které se už skoro rok nachází zdravotníci, se ještě v mnohém vymyká.
„Je to rok neskutečně vysilujícího náporu na naše lidi, kteří si přitom – minimálně poslední měsíce – nemají ani jak odpočinout a kde nabrat síly. Pozoruji u řady sester náběhy na posttraumatické syndromy, některé špatně spí, často jsou plačtivé nebo podrážděné a není se čemu divit,“ vysvětlila mi v rozhovoru hlavní sestra Karlovarské krajské nemocnice v Chebu.
Vzhledem k tomu, jak vážná je situace v České republice a jakému náporu dnes zdravotníci čelí, by bylo dobré okamžitě začít uvažovat o odborné podpoře. Do týmů přibrat terapeuty, věnovat se duševnímu zdraví zdravotníků s podobnou péčí, s jakou oni pečují o nemocné.
Sestry, sanitáři i doktoři si to zaslouží. Může se totiž stát, že až pandemie odezní, řada lidí ze zdravotnictví odejde. A to navíc s následky, které můžou psychiku narušovat po celý zbývající život.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Související
-
Můžete si ještě něco doříct, nepřijde k vám kosmonaut v obleku, říká sestra o domácí hospicové péči
„Paliativní péče se nestará jen o nemocného, ale o celou rodinu. Té pomáhají sociální pracovníci s psychoterapeutickým výcvikem,“ přibližuje domácí péči Jitka Kosíková.
-
České zdravotnictví je celkem zdravé, byť s velkými osobními náklady, hodnotí šéf VZP Kabátek
„Budeme nuceni využít část našich rezerv k tomu, abychom dosáhli vyrovnaného hospodaření. Je to zhruba devět miliard korun,“ bilancuje končící rok šéf VZP Zdeněk Kabátek.
-
Nejsem zvyklá, že se nám pacient před očima zhoršuje, až skončí na ventilaci, říká vrchní sestra
„Na jaře jsme si covidovou JIPku připravili, Ale bylo to vlastně jen cvičení. Teď jedeme na ostro a je to náročné,“ říká vrchní sestra Šárka Štěpánková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
