Ani vyvlastnit velké realitní společnosti nepomůže. Berlín hledá cestu k dostupnějšímu bydlení

Berlínská iniciativa, jež vystupuje pod názvem Vyvlastnit společnost Deutsche Wohnena další (DW enteignen), na konci června získala skoro 350 tisíc podpisů. Shromáždila je pod návrh požadující právě vyvlastnění realitních společností, kterým v německém hlavním městě patří víc než tři tisíce bytů.

Čtěte také

Vlastní bydlení je ideál, ale mezi mladými se proměňuje představa, jestli to je možné, říká sociolog

V září tak Berlíňany nejspíš čeká referendum. Rozhodovat budou o tom, jestli má zemská vláda vynaložit miliardy eur, aby získala zpátky už jednou privatizované byty.

Berlínská vládnoucí koalice sociálních demokratů, Zelených a strany Levice se už dříve pokusila o jiné řešení. V lednu loňského roku začalo platit pětileté zmrazení nájmů, které v mnoha případech skutečně vedlo k jejich poklesu.

Opatření mělo podporu dvou třetin Berlíňanů. Letos v březnu ale německý ústavní soud prohlásil tento experiment za protiústavní. Rozhodování o výši nájemného prý nespadá do kompetence jednotlivých spolkových zemí.

Bydlení trápí celé Německo

Ať už máme na dění v Berlíně jakýkoliv názor, jasné je to, že otázka dostupného bydlení trápí celé Německo, konstatuje novinář Posener. A to přesto, že v celoněmeckém průměru vzrostla od roku 2015 výše nájmů jen o osm procent. S ohledem na to, že reálné mzdy v zemi každoročně rostou zhruba o jedno procento, jde o poměrně malý nárůst.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Zákon o dostupném bydlení potřebuje Česko jako sůl. Ne však v polovičaté podobě, která nyní vzniká

V samotném Berlíně ale nájmy za posledních deset let vzrostly na víc než dvojnásobek. V Mnichově se zvýšily o 61 procent, ve Frankfurtu nad Mohanem o 44 procent, v Hamburku a Lipsku o 42 procent.

A problém se týká dokonce i některých menších měst. Je to hlavně zásluha vnitřní emigrace. Počet obyvatel Berlína se každoročně zvýší zhruba o 40 tisíc.

Je to přirozený demografický proces, podotýká autor. Obvinění na adresu spekulantů a velkých realitních společností, která často slyšíme od levicových politiků, jsou podle něj zavádějící.

Samozřejmě že spekulace existuje. Je také pravda, že realitní společnosti usilují o zisk. Výše nájemného ale není důsledkem spekulací, nýbrž ukazatelem přitažlivosti města. Nedostatek bytů je bohužel jejím logickým důsledkem.

Chudé a sexy není město dlouho

Města zpravidla nezůstávají „chudá a sexy“ dlouho. Město, které je „sexy“, bude brzy také drahé. Heinz Buschkowsky, starosta berlínské čtvrti Neukölln, v roce 2012 vydal knihu Neukölln je všude. Stal se tehdy doslova hvězdou a často v médiích hovořil o mnoha problémech své čtvrti: chudobě, nedostatku vzdělání, paralelních komunitách a klanové kriminalitě.

Čtěte také

Města asi částečně ztratí atraktivitu, sníží se dojížďka do center, předpovídá trendy v bydlení sociální geograf

Dnes je všechno jinak. Byty v Neuköllnu prošly renovací a teď si je pronajímají noví, dobře vydělávající obyvatelé. Za nimi sem přišly bioobchody a veganské kavárny. Dřívější obyvatelé čtvrti museli za dostupným bydlením odejít jinam.

Vyvlastnění ale žádné nové byty nevytvoří, myslí si Alan Posener. Podle něj bude město muset utratit spoustu peněz za opětovný nákup už existujících bytů a nízké nájmy pak bude dotovat z peněz daňových poplatníků.

O to méně bude financí na projekty, které prospívají všem občanům – například na rozšiřování škol a univerzit, ekologickou obnovu města, rozvoj nových dopravních koncepcí nebo podporu start-upů. A méně jich bude i na výstavbu bytů.

Německo-britský novinář v týdeníku Die Zeit označuje za chybu, že se Berlín v předešlých letech zbavil 200 tisíc z půl milionu bytů. Chybou ale bylo i to, že město přestalo byty samo stavět. Není totiž pravda, že soukromník si vždy poradí lépe než stát. Nejlepší je, když spolu oba soupeří.

Zbavit spekulace s byty atraktivity

V tomto smyslu ale byl experiment s regulací nájmů kontraproduktivní, a to i přesto, že se netýkal bytů postavených po roce 2014. Investoři plány na rekonstrukci a výstavbu bytů radši odkládali, protože se báli nevyzpytatelných politických rozhodnutí a toho, že se hranice pro regulaci nájmů v budoucnu rozšíří. Také bytová družstva si stěžovala, že snížené nájemné nestačí ani na údržbu stávajících budov, natožpak na nové projekty.

Čtěte také

Julie Hrstková: Peněz je dost, ceny bytů ještě chvíli porostou

Z hlediska některých politiků byl podobný vývoj žádoucí, myslí si Posener. Ve strategické vizi berlínské bytové politiky z dílny mimoparlamentní skupiny Intervencionistická levice se píše, že „nejprve je nutné spekulace s bytovými prostory připravit o jejich atraktivitu a později úplně znemožnit“.

„Tabu není ani vyvlastňování a okupace nevyužívaných bytů – naší strategií není boje utišit, ale naopak vyhrotit. Především je nutno zničit základ, který umožňuje byznys s byty. Když bytové prostory přestanou být lákavou investicí, ceny se sníží. Pravidel, omezení, daní a bariér pro investice není nikdy dost,“ stojí ve strategickém dokumentu.

Novinář Posener se závěry levicových teoretiků nesouhlasí. Ceny nemovitostí jsou podle něj vysoké nikoliv kvůli investorům, ale prostě proto, že je po nich velká poptávka. Tam, kde se málo staví, ale trh je přitom hodně regulovaný, prý vzkvétá černý trh s dotovaným bydlením.

Vídeň: peklo pro lidi odjinud

Dobrým příkladem je Vídeň, kde je 60 procent bytů v obecním nebo družstevním vlastnictví. Nájmy tu přitom opravdu jsou nízké. Ale pro lidi, kteří nejsou z Vídně, je zdejší bytový trh doslova peklo. Počet obyvatel rakouské metropole se přitom každoročně zvýší o 20 tisíc lidí.

V takových případech není výjimkou, že nájemníci s pronajímateli uzavírají tajné dohody. Regulace nájemného tak nedostatek bytů na trhu jen skryje, ale nevyřeší. I když je motivovaná sociálně, ve skutečnosti zvýhodňuje ty, kteří mají víc peněz, má jasno autor článku v německém týdeníku.

Víc stavět, ale kde?

Odpovědí je podle Posenera více stavět. Ale kde? Vždyť většina Berlíňanů v referendu odmítla částečné zastavění obrovského zeleného prostoru v oblasti Tempelhofer Feld. Berlíňané, kteří si nepřejí další výstavbu a chtějí dokonce vyvlastnit velké realitní společnosti, by si neměli stěžovat na vysoké nájmy.

Čtěte také

S home officem se na venkov může přesunout víc lidí. „Společnost si bude lépe rozumět,“ věří ekonom Skořepa

Řešením by mohlo být stěhování na předměstí. Ta by samozřejmě musela mít lepší urbanistickou úroveň, než jakou můžou nabídnout parcely s prefabrikovanými rodinnými domy a garážemi.

Na začátku 20. století jednu z možných cest ukázalo hnutí takzvaných zahradních měst. Teď je možná na čase, abychom se k těmto myšlenkám znovu vrátili, uzavírá svou analýzu na stránkách týdeníku Die Zeit britsko-německý novinář Alan Posener.

Poslechněte si všechny komentáře ze Světa ve 20 minutách. Vybral je Miroslav Tomek.

Uslyšíte o tom, jak se dánská sociální demokracie inspirovala politikou krajní pravice. Proč má jaderná energetika co říci i v časech boje s klimatickou krizí. A také o tom, že z početné komunity Livonců na pobřeží Baltského moře jich dnes v Lotyšsku zbývají už jen stovky.