Anastasia Kopřivová: Ruská pomocná akce

Historička Anastasia Kopřivová, rozená Vukolová, se narodila roku 1936 v rodině ruských emigrantů. Vystudovala ruštinu, češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě UK a dlouhá léta působila v Pedagogickém ústavu J. A. Komenského ČSAV jako metodička výuky ruského jazyka. Po roce 1989 se začala intenzivně zabývat porevoluční emigrací z Ruska do Československa.

Roku 1921 zorganizovala československá vláda program Ruská pomocná akce pro členy tzv. dobrovolnické armády neboli bělogvardějce. Šlo vesměs o mladé muže, kteří se ocitli v internaci v Turecku po vítězství ruské bolševické revoluce. Československo nabídlo těmto lidem možnost se u nás vzdělávat a studovat. Mnozí profesoři a studenti, kteří se v meziválečném období v Československu ocitli, se nesmazatelně zapsali do dějin české vědy a výzkumu. Dědeček Anastasie Kopřivové Sergej Marakujev působil např. jako ředitel Ústavu zemědělského družstevnictví, její otec Vasilij Vukolov byl první československým odborným "trávníkářem".

Národní knihovna v Praze, Klementinum.|foto: Filip Jandourek

Letos uplynulo 90 let od zahájení Ruské pomocné akce, na svou dobu neobyčejně rozsáhlého programu mezinárodního významu. Anastasia Kopřivová k tomuto výročí připravila výstavu ze sbírek Slovanské knihovny, kterou lze navštívit do konce listopadu v pražském Klementinu. Na téma Ruská pomocná akce se v říjnu ve Slovanské knihovně také uskutečnila mezinárodní vědecká konference.

V zítřejším Vstupte! uslyšíte:

Jak je to v našem uchu udělané, že můžeme vnímat zvuky, hudbu a řeč? Čím to, že vy, milí posluchači, mě nejspíš slyšíte dobře, zatímco někteří lidé mají sluchovou vadu nebo vůbec neslyší? Tahle otázka překvapivě úzce souvisí se slanou vodou, tedy s roztoky iontů solí, kterými se každodenně zabývám. Dostanu se k tomu podrobněji v zítřejším pořadu Vstupte!, slibuje chemik prof. Pavel Jungwirth, zítřejší "pátečník" v Leonardu.