Po 17 letech bojů jsou možná Američané i Tálibán připravení složit zbraně. Podle zvláštního amerického zmocněnce pro Afghánistán Zalmaye Khalilzada se obě znepřátelené strany shodly na základních principech, které by měly vést k ukončení bojů, uvádí na svých stránkách týdeník The Economist.
Rámcová dohoda vznikala během jednání v Kataru, která byla původně naplánovaná jako dvoudenní, ale nakonec se protáhla na šest dní. Počítá s tím, že Američané stáhnou své jednotky výměnou za záruky, že se Afghánistán již nikdy nestane rájem mezinárodního terorismu. Amerika dále požaduje příměří a také záruky Tálibánu, že začne vyjednávat s afghánskou vládou, což doposud striktně odmítal, uvádí Economist.
V devadesátých letech se hnutí Tálibán v Afghánistánu soustředilo především na dohled nad morálkou. V současné době se ale v oblastech pod svou kontrolou snaží budovat i paralelní správní orgány, uvádí server panarabské stanice Al-Džazíra.
Američané vyslali v roce 2001 do Afghánistánu své jednotky, aby našli Usámu bin Ládina a svrhli jeho afghánské ochránce. Jejich mise se od té doby částečně soustředila na pronásledování teroristů a částečně se Afgháncům snažila pomáhat s budováním demokracie. To mělo do budoucna vyloučit, že se země opět stane základnou terorismu.
A právě slib, že se afghánské území nestane základnou pro útoky na sousední země, je jedním z pilířů nové dohody z Kataru. Ta podle Zalmaye Khalilzada obsahuje i garance a mechanismy, s jejichž pomocí bude možné tento závazek vynucovat.
Zdá se, že Spojené státy na oplátku přistoupily na hlavní požadavek Tálibánu, kterým je postupné stažení amerických jednotek ze země. Ukončení toho, co nazývali americkou okupací, si afghánští bojovníci po léta kladli jako podmínku jakýchkoliv jednání.
Nevěřili ujišťování Američanů, že nestojí o stálou vojensku přítomnost v zemi. Nyní se zdá, že je stažení amerických jednotek na stole, nicméně jeho načasování a rozsah zůstávají nadále nejisté, upozorňuje Economist.
Další dva kroky, o kterých se diskutovalo v Kataru, je vyhlášení příměří a vyjednávání mezi Tálibánem a vládou afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního. Tálibán doposud klid zbraní striktně odmítal.
Takový přístup vychází nejen z nekompromisní ideologie, ale také z pragmatismu: polní velitelé se obávají, že když nechají bojovníky na delší dobu složit zbraně, může být složité je znovu motivovat k boji. A stejně tak Tálibán dlouho odmítal vyjednávat s afghánskou vládou, kterou ostře kritizoval za to, že je jen loutkou Spojených států, uvádí Economist.
Tři čeští vojáci zahynuli ve válce, kterou bojujeme už mnoho let a možná nás čeká období ještě mnohem delší. Je to totiž válka, kterou z principu vyhrát nejde.
Není nic smutnějšího, než psát o smrti svého bližního a spoluobčana. Další mrtvý český voják v Afghánistánu je smutné memento našich spojeneckých závazků, které si někdy žádají cenu nejvyšší, lidský život.
Ale Zalmay Khalilzad představil čtyři základní pilíře dohody: vyloučení mezinárodních teroristů, stažení amerických vojsk, příměří a vyjednávání s afghánskou vládou jako nedělitelný balík.
„Nic nebude dohodnuto, pokud se neshodneme na všem. A v tom ‚všem‘ musí být obsažen i vnitroafghánský dialog a uvědomělé příměří,“ upřesňuje na stránkách Economistu Khalilzad.
Poslední veřejné prohlášení Tálibánu poskytnuté agentuře Reuters však zatím nezní příliš přesvědčivě. Vítězně svým podporovatelům sice oznámil pokrok ve věci stažení vojsk, nicméně daleko zdrženlivější už byl ve věci příměří a vyjednávání s vládou. Američtí vyjednavači tvrdí, že Tálibán potřebuje více času, aby tato témata uvnitř hnutí prodiskutoval. A výsledek by podle nich měl být znám v únoru.
Po 18 letech bezvýsledného válčení je vítán každý pokrok. Válka v Afghánistánu si od roku 2009 vyžádala 24 tisíc civilních obětí. Prezident Ghaní letos v Davosu připustil, že od roku 2014 zahynulo ve válce 45 tisíc členů jeho bezpečnostních sil. A tato válka i řada předcházejících konfliktů zničily krásnou zemi, která je dnes jednou z nejchudších na světě.
Graeme Smith z think-tanku Crisis Group považuje dohodu za historickou: „Více než kdy dřív jsme se přiblížili k jakési podobě vyřešení konfliktu,“ vysvětluje Smith na stránkách Economistu.
Ale přestože všichni touží po míru, panují podle Smithe zároveň pochybnosti o motivaci obou stran. Americký prezident Donald Trump dlouhodobě prohlašuje, že chce válku ukončit, protože ji považuje za „nákladný neúspěch“.
Dohoda tak nemusí být těžce vybojovaným kompromisem, ale jen zástěrkou pro stažení amerických vojáků. A Tálibán možná zase slibuje něco, co nemá v úmyslu dodržet. Může předpokládat, že když už se Amerika z Afghánistánu jednou stáhne, jen těžko se bude zase vracet.
Afghánistán ročně vyprodukuje asi 85 procent světového opia, ačkoliv Spojené státy investovaly za roky trvající války proti terorismu přes osm miliard dolarů na boj proti drogám. Léta se opium vypěstované v Afghánistánu pašovalo do zahraničí, kde se opiový sirup zpracovával na heroin.
Dohoda amerického vyjednavače se zaměřuje na problémy, které jsou spojené v teroristickými útoky z 11. září. V té době už ale Afghánistán válčil čtvrté desetiletí a spory uvnitř afghánské společnosti jsou hlubší, než se zdá.
K hlavním sporným tématům patří otázka, zda a jak se bude Tálibán podílet na rodící se afghánské demokracii. Budou jeho zástupci ochotní sednout si k jednacímu stolu s frakcemi, s nimiž bojovali v 90. letech? Nebudou se chtít sami chopit moci? Budou i nadále pošlapávat lidská práva, především práva žen?
Tálibán má pádnou ruku, ale válka je pro něj patová situace, kterou způsobuje přítomnost Američanů. Také američtí generálové připouštějí, že náklady na vedení války jsou neudržitelné. Ukvapené stažení by však mohlo učinit afghánskou vládu příliš zranitelnou i v případě, že se podaří spustit vyjednávání s Tálibánem.
A tak se zdá, že trvalé příměří nevyplyne z žádné senzační dohody. Vyžaduje naopak postupné a pravidelné kroky. A to by od Donalda Trumpa vyžadovalo trpělivost, která mu ovšem není zrovna vlastní, uzavírá Economist.
Vyjednávání mezi Tálibánem a Khalilzadem trvalo v Kataru šest dnů. Cílem bylo ukončit nejdelší válku vedenou Spojenými státy.
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
