Alžířané vyšli do ulic za svobodu a demokracii. Nechtějí, aby prezident popáté obhajoval mandát

Novináři protestují proti svým médiím, která jim údajně bránila informovat o demonstracích proti alžírskému prezidentovi
Novináři protestují proti svým médiím, která jim údajně bránila informovat o demonstracích proti alžírskému prezidentovi

Alžírsko v posledních dnech zasáhly demonstrace převážně mladých lidí. Reportáž francouzského deníku Le Monde si všímá protestního shromáždění v metropoli Alžíru. Studenti ho zahájili státní hymnou a potupně začali skandovat hesla jako „Jsme republika, ne království!“ nebo „Ať žije svobodné a demokratické Alžírsko!“. Nad hlavami rozvinuli transparent s nápisem „Studenti se zlobí!“.

Nespokojenci se měli sejít tento týden v úterý v deset hodin ráno na jedné z fakult Alžírské univerzity. Krátce předtím ale ochranka uzavřela hlavní vchod a dovnitř pouštěla jen držitele studentských průkazů. Část účastníků tak zůstala před branami, přesto se však na nádvoří univerzity sešlo několik stovek lidí.

Jeden mladík drží v rukou ceduli s nápisem „Ne násilí!“. Jde o často opakovaný slogan, který má varovat před střety demonstrantů s policií. Samotní strážci pořádku vyzbrojení helmami a štíty mezitím zahradili všechny východy a odmítají studenty pustit na ulici. Ale marně. Čtyři dny po úplně prvních protestech se v metropoli Alžíru a dalších dvaceti menších městech podařilo znovu uspořádat spektakulární demonstrace, poznamenává francouzský list.

Arabské jaro před sedmi lety otřáslo Blízkým východem, z jeho nadějí nezůstalo téměř nic

03776927.jpeg

Před sedmi lety smetly spontánní protesty na Blízkém východě režimy v Tunisku a Egyptě, otřásly konzervativními režimy v Perském zálivu a zažehly občanské války v Libyi, Jemenu a Sýrii, připomíná zahraniční komentátor britského deníku The Times Michael Binyon.

Jan Fingerland: Alžírsko volí nehybnost

Prezidentské volby v Alžírsku

Kdysi se u nás vtipkovalo, že v Praze by ve volbách vyhrála i Klausova tenisová raketa. Alžírský prezident nyní dokázal v praxi, že se může vyhrát, i když už je rok prakticky nepohyblivý a k volební urně ho museli dovést na kolečkovém křesle.

Desítky tisíc lidí se teď v zemi na severu Afriky mobilizují, aby si na jednaosmdesátiletém prezidentovi Abdalazízi Buteflikovi vynutili slib, že v polovině dubna nebude usilovat už o pátý mandát hlavy státu. Ti z demonstrantů, kterým je do 20 let, žádného jiného prezidenta nezažili. A většina z nich se protestních akcí účastní poprvé.

Stovky studentů s vlajkami a transparenty v rukou se sešly také na fakultě politologie ve čtvrti Bin Aknún v západní části hlavního města. „Zavřeli nás vevnitř a na vrata pověsili visací zámky. Abychom se dostali ven, museli jsme vylomit dveře,“ popisuje jeden z protestujících.

Dav studentů se dostal na ulici a zamířil k sousední fakultě medií a komunikace. I tam ochranka uzavřela vstup do budovy. Demonstranti se marně snaží blokádu prolomit, ale po pár desítkách minut zmatků to vzdávají a průvod vyráží.

Dvacetiletá studentka Sámia si na baťoh připnula alžírskou státní vlajku: „Musím vyjádřit svůj názor. Proti tomu, aby Buteflika popáté kandidoval, jsme úplně všichni,“ podotýká žena.

Pro své děti

Když dav přichází k oblasti, kde sídlí zahraniční ambasády, přehrazují mu cestu policejní dodávky. Demonstranti na okamžik couvají, ale vzápětí znovu vyrážejí kupředu. Atmosféra je bojovná. Postarší dáma studenty z balkonu posunky nabádá, aby na policisty příliš netlačili. Průvod se otáčí a vyráží zpátky.

Adam Černý: Sedm let po arabském jaru se Tunisko otřásá

V Tunisku se vydávají za noci do ulic řady měst tisíce lidí, aby protestovali proti prudkému zvýšení cen zboží

Sedm let po pádu autoritativního režimu v zemi, kde začaly společenské otřesy společně označované jako arabské jaro, se v Tunisku vydávají den za dnem, čí spíše noc za nocí, do ulic řady měst tisíce lidí, aby protestovali proti prudkému zvýšení cen řady zboží sahajícího od potravin přes pohonné hmoty až třeba po kosmetiku.

„Jsme proti této vládě. Chceme radikální změnu. Nejdřív musíme zabránit páté Bureflikově kandidatuře. A pak uvidíme, co se dá dělat dál,“ svěřuje se student Valíd. Chystá se i na první velkou březnovou demonstraci, která se už svolává na sociálních sítích.

Mezitím se demonstranti sešli také v centru Alžíru na náměstí Maurice Audina. Jeden z mužů, který tu má obchod, stahuje roletu. „Jeden nikdy neví. Můžou mi omylem rozbít výlohu. Raději to nebudu riskovat. Ale o víkendu na demonstraci také vyrazím. Musím to udělat pro své děti,“ vysvětluje živnostník. To, co se děje, je podle něj velký krok kupředu. Všichni už toho mají dost. Ale vláda to jen tak nevzdá. Může to trvat měsíce.

O pár kroků dále stojí třiačtyřicetiletý Sálim a s obavami sleduje vývoj situace. Několik obhájců lidských práv právě zatkla policie. „Na víkend se vrátím domů do Kabylie, abych pomohl tamním aktivistům,“ říká s odkazem na region na severu Alžírska.

Informační embargo

Poblíž Univerzity vědy a technologie Huariho Bumediena ve východní části Alžíru a také ve čtvrti Bir Murad Raís policie na studenty zaútočila a několik jich zatkla. Jejich učitelka Jasmína považuje chování bezpečnostních složek za skandální. „Nemůžou lidi pro nic za nic bít obušky,“ stěžuje si akademička.  

Podobné demonstrace probíhaly v týdnu po celé zemi: v Oránu, Tlemcenu, Mostaganemu, Tiaretu i dalších městech. Nikde ale nedošlo k násilnostem. O protestech také v úterý vůbec poprvé informovaly státní rádio a televize. Podle studenta komunikace Valída ve vysílání nebyl jediný záběr z počátečních demonstrací. A internet byl záměrně zpomalený, takže se lidé nemohli nic dozvědět ani přes sociální sítě.

Bývalý alžírský premiér a šéf prezidentova předvolebního štábu Abdal Malik Sallál v týdnu oznámil, že Buteflika předloží Ústavní radě svou přihlášku k volbám 3. března – tedy v poslední možný den, kdy to zákon povoluje.

Na ulici Murada Dídúše, která tvoří hlavní tepnu metropole Alžíru, se v úterý odpoledne situace vyhrotila. Sešlu se tu asi dva tisíce převážně mladých lidí. Poté, co je bezpečnostní síly zablokovaly, dopadlo na policisty několik předmětů, odpovědí byl slzný plyn.

Po několika hodinách se demonstranti začali rozcházet. Ale slíbili si, že se o víkendu znovu uvidí, uzavírá svou reportáž z Alžírska francouzský deník Le Monde.