Alice Muthspiel: Vánoční dárek pro Korsičany

Vzpomněla jsem si na prosinec roku 1804, kdy Napoleon Bonaparte, nejslavnější rodák, byl korunován v pařížském Notre-Dame za přítomnosti papeže Pia VII. Nyní, o více než dvě století později, František přiletěl na Korsiku, aby svou přítomností „korunoval“ její duchovní i občanskou identitu.

Čtěte také

Petr Fischer: Macronova kulturní lekce v Notre Dame

Jeho příjezd byl jako z pohádky. Zazněly zvuky pivanu, malé flétny z kozího rohu, nádherná ukolébavka Ciucciarella i další korsické polyfonie. Na letišti Františka přivítal ministr vnitra Bruno Retailleau. Sotva papež vkročil na sluncem ozářený ostrov, nemohla jsem si nevšimnout, symbiózy a okamžité harmonie mezi ním a Korsičany. Poctěni jeho přítomností, vidouce ho projíždět v bílém rouchu ulicemi Ajaccia, téměř nevěřili svým očím, a když promluvil, jeho slova doslova „pili z jeho rtů“.

Na přípravy nebylo moc času. Vatikán potvrdil termín návštěvy až 23. listopadu, tedy pouhé tři týdny předem, ale i tak se ale všechno zázračně stihlo – 4,5 km bariér, mobilizace všech četníků a dokonce i posily z pevninské části Francie. „Výjimečná událost, výjimečná organizace“, uvedl prefekt Korsiky na tiskové konferenci.

Čtěte také

Alice Muthspiel: Znovuotevřeni katedrály Notre-Dame se bude slavit ještě půl roku

Biskupství spočítalo náklady na tento „mimořádný okamžik“ na 2 miliony eur a díky darům se podařilo pokrýt skoro polovinu. Co mě ohromilo nejvíc, byl příspěvek „Marockých dobrodinců z Korsiky“ (Les bienfaiteurs marocains de Corse), kteří vybrali 10 000 eur pro křesťanskou diecézi. Když jsem slyšela, že lidé darovali víno a tradiční uzeniny na pohoštění, uvědomila  jsem si, jak laskavý a hrdý národ Korsičané asi budou.

Jedna věc mě ale překvapila – v papežových projevech chyběla zmínka o migraci ve Středomoří, i když je to téma, o kterém František obvykle mluví často a otevřeně, bylo jednoduše vynecháno. Místo toho se soustředil na sekularismus a představil Korsiku jako vzor „zdravého sekularismu“, kde spolu církevní a občanské autority spolupracují pro dobro všech.

„Neztrácejte dobrou náladu“

Při jedné větě, kde upozorňuje na riziko: „… že by lidová zbožnost mohla být „využívána nebo instrumentalizována skupinami ...“ jsem si ale nemohla nevzpomenout na článek, který jsem četla před deseti lety – ten o salafistických kazatelích, kteří se pokusili šířit své učení na Korsice a zjevně se jim nedostalo očekávaného přivítání.

Čtěte také

Alice Muthspiel: Francouzský sekularismus a problematická abája

Rekreanti jim vysvětlili, že musí pláž opustit. Pak byli slovně napadeni poblíž parkoviště supermarketu a nakonec si postěžovali, že jim byly způsobeny škody na 3 pneumatikách jejich vozidla. Prezident exekutivy to tehdy shrnul slovy: „Korsika je zemí svobody vyznání, ale nebudeme akceptovat ani komunitarismus, ani fundamentalismus.“

Také korsický imám se distancoval. Místní mě vsak upozornili, že je se jedná o ojedinělý případ, a jak se zde říká: „Když padne jeden strom, nadělá to více hluku, než když roste les.“

Závěrečným aktem bylo setkání Františka s Emmanuelem Macronem za zavřenými dveřmi salonku v malé hale na letišti Ajaccio, která – jak jinak – nese jméno Napoleona. Na Korsice je prostě všechno pojmenováno po Napoleonovi Bonapartovi.

Alice Muthspiel|foto:Radko Kubičko, Český rozhlas

Zarazilo mě setkání právě na letišti. Proč ne třeba v hlavním městě? Papež měl půl hodiny zpoždění, přesto prezident prohlásil, že je „velmi hrdý“ na to, že mohl přivítat Františka právě zde a daroval mu velkou knihu o katedrále Notre-Dame, asi jako připomínku jeho odmítnuté účasti na její inauguraci.

František mu na oplátku předal kopii své Apoštolské exhortace Radujte se a jásejte (Gaudete et Exsultate), a decentně ho upozornil na stránku, kde se cituje svatý Tomáš More: „Neztrácejte dobrou náladu“. Vzhledem k tomu, co se ve Francii v posledních měsících dělo, si říkám, že se Macronovi tahle rada může opravdu hodit.

Autorka je publicistka, žije v Paříži