Alice Muthspiel: Francouzský sekularismus a problematická abája
V září 2024 zahájí francouzská vláda dvouletý experiment s uniformami na základních a středních školách. Rozhodnutí vyprovokovalo nošení abáje, údajně náboženského oděvu, který byl následně ve školách zakázán. Ale proč tato halasná a pro státní pokladnu nákladná opatření, když se zákaz abáje týkal jen 150 škol ze 60 tisíc?
A je to vlastně náboženský oděv? Nestal se v tomto případě francouzský sekularismus nástrojem diskriminace? Co se zakáže příště? Dlouhé vlasy, jak za našeho bývalého režimu?
Čtěte také
Dominique Goussot, viceprezident Národní federace volného myšlení, která od roku 1890 potírá tvrdě všechny náboženské symboly ve veřejném prostoru, včetně těch křesťanských, vysvětluje, že abája není sama o sobě náboženským oděvem, stala se jim právě rozhodnutím tehdejšího ministra školství Attala.
Existují náboženské znaky, které jsou ostentativní, ale na druhé straně je nutné prokázat, zda je oděv typický pro danou víru, což v tomto případe není, jsou to prostě jen delší šaty.
Sama jsem se v pubertě snažila zahalit před pohledy mužů, jak se dalo. Goussot říká, že francouzský sekularismus není nástrojem diskriminace náboženských menšin, je to přesně naopak. Měl by umožnit jak věřícím, tak nevěřícím snadnější uplatňování jejich svobod. Není to systém represe vůči určité části populace.
Soutěž o nejkrásnější tanga
Podle advokáta Pierricka Gardiena také neexistuje žádná konkrétní judikatura na téma abája, vždy závisí na řadě faktorů.
Čtěte také
Musí se brát v potaz, jestli například nošení takového oblečení je doprovázeno projevy komunitárního chování nebo postoji zpochybňujícími sekularismus. Pokud není, nošení oděvu by mělo být podle vzdělávacího řádu zohledněno.
Francouzské školství řešilo laicitu už v roce 1936, a to aplikací zákona Jeana Zaye o přísném zákazu náboženských znaků i veškerého politického proselytismu namířeným tehdy zejména proti extrémní pravici.
Jeho dopad zmírnil svým orientačním zákonem ministr Lionel Jospin v roce 1989 hájícím právo dětí se svobodně projevit. Rodiče tedy začali posílat do školy své dcery zahalené šátkem. Po 15 letech v roce 2004 rozhodla vláda definitivně o zákazu okázalého a nápadného nošení náboženských symbolů ve škole.
Čtěte také
Zatímco prezident Macron se účastní mší a slaví židovskou chanuku v Elysejském paláci, v Paříži byla jedna dívka v kimonu a širokých džínách poslána z výuky domů, a to ve stejné době, kdy čínské úřady zatkly jinou dívku v kimonu, protože šlo o náboženské oblečení japonského původu, což považovali za provokaci.
Oproti tomu francouzská národní organizace středoškolských studentů FIDL pořádá ve škole třeba „Short Day for Kiss“, den věnovaný minisukním a polibkům nebo den, kdy studentky soutěží o nejkrásnější tanga. Jak tedy souvisí oblečení s kvalitou výuky?
Nejen podle pana Goussota byla „aféra abája“, na základě které se rozhodlo o experimentálním zavedení školní uniformy, jen ambiciózním komunikačním a politickým tahem Gabriela Attala na zakrytí hluboké krize ve školství.
Melanchonova Nepoddaná Francie a učitelské odbory z levého spektra jasně uvádějí, že se francouzské školy potýkají s množstvím složitých strukturálních problémů, především s přetrvávajícím nedostatkem učitelů, jejichž profese s vysokými fyzickými a psychickými riziky se stala jednou z nejhůře placených v Evropě.
Autorka je publicistka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
