Alice Muthspiel: Když sever tančí – karnevalové veselí v Nord-Pas-de-Calais
Alice Muthspiel: Když sever tančí: karnevalové veselí v Nord-Pas-de-Calais
Severní region Francie Nord-Pas-de-Calais se na Velikonoce připravoval opravdu intenzivně. Od ledna žil tři měsíce v rytmu svých masopustních karnevalů, začínajících 11. ledna „Bálem shledání“ a vrcholících úterým před Popeleční středou.
Každý víkend probíhaly průvody a bály, přičemž každé město či vesnice má své specifické tradice, masky a gastronomické speciality, stávající se pro každého nezapomenutelným zážitkem.
Od středověkých tradic k námořnickým průvodům
Karneval je zde posvátnou institucí především proto, že slavnostní tradice masopustu, předcházející půstu, je pevně zakotvena v místním kalendáři již od středověku. Nikdo skutečně nezná přesné datum vzniku, ví se pouze, že v jedné z vyhlášek dunkerské správy z roku 1676 je zmíněn průvod masek.
Čtěte také
Zakořenil se také ve zdejší námořní tradici. Masopustní úterý někdy spadalo na stejný den jako „foye“ – hostinu oplývající alkoholickými nápoji, kterou rejdaři pořádali pro posádky rybářů před odjezdem na drsný lov tresek na pobřeží Islandu.
Městská rada dokonce ve svém zápise z roku 1759 uvádí, že není možné zakázat námořníkům, aby se v maskách procházeli ulicemi města.
Čtěte také
Na úplném začátku 20. století si karneval vytvořil svůj rituál, dodržovaný dodnes: vedoucí bubeník (tambour-major) vede průvod v napoleonské uniformě s dlouhou taktovkou v ruce, následován hudebníky hrajícími na píšťaly (fifres) a bubny ve žlutých uniformách, ke kterým se v roce 1924 přidaly dechové nástroje.
Každý rok vzniká mnoho nových masopustních písní. Za muzikanty jdou účastníci karnevalu s deštníky, protože v minulosti při oslavách často pršelo, a s deštníky se promenádovalajen vyšňořená buržoazie, které se dnes tímto způsobem posmívají. Vedoucí bubeník v napoleonské uniformě je zase výsměchem všemu, co představuje řád.
Oslavy plné extravagantních kostýmů i sounáležitosti
Mezi největší a nejznámější karnevaly v regionu patří ten v Dunkerque, odívající celé město do zářivých barev originálních kostýmů. Je to defilé legračních a i přenádherných klobouků, bohatých na detaily a plných květinových motivů.
Oblíbená jsou bažantí a kohoutí péra. Účastníky v maskách a kostýmech je vidět nejen v ulicích, ale i na nádražích nebo v přeplněných autobusech, kde si při přepravě celý vagón v maskách zpívá karnevalové písničky.
Rozvášněné průvody a ikonické házení sleďů z radnice
Zasvěcení slaví, jak se patří – rozpustilé písně, veselí a proudy alkoholu v neuvěřitelném duchu štědrosti a sounáležitosti. Příslušná čtvrť je obsypána externími pulty či stánky s převážně velmi dobrým místním pivem.
Čtěte také
„Jediné pravidlo v Dunkerque je vzájemný respekt,“ říká Joseph alias kapitán Haddock a Pedro alias Profesor Tournesole dodává: „Nemáme sluníčko po celý rok, ale máme ho v srdci.“
Průvody pak pokračují na bálech, v sálech nebo v hospůdkách, kterých se účastní více než 8 000 karnevalových nadšenců, oblečených do svých nejlepších „clet’che“ (karnevalových kostýmů).
Největší bály, kde se baví kolem 10 000 osob a šampaňské teče proudem, jsou v sále Kursal, a nejenergičtější, nejbláznivější a nejrozpustilejší oslavou je „visscherbende“ – průvod rybářů. Pohlceni vírem barev a rytmů se karnevaloví nadšenci nechávají unést hudbou orchestru a DJů až do časných ranních hodin.
Čtěte také
Klíčovou a ikonickou událostí je házení sleďů z oken radnice. Na radnici se sejdou radní a jejich hosté. Několika desetitisícový rozvášněný dav na náměstí před radnicí, kde se nenajde ani skulinka pro kočku, hlasitě reklamuje ryby: „Libérez les harengs!“ (Osvoboďte sledě).
Okna se však neotevřou než v danou hodinu, aby poté každý z přítomných vyhodil z obrovského okna několik sleďů do rozjásaného davu. Kdo chytí sledě, má štěstí — a také svačinku, ryby jsou totiž uzené.
Po házení se dav vydá na „rigodon final“ (závěrečný tanec). Průvod jdoucí za vedoucím bubeníkem dorazí na náměstí místního slavného korzára Jeana Barta, který chránil zdejší pobřeží před Angličany.
Hudebníci vejdou do otevřeného hudebního altánu, masky s deštníky je obstoupí, a pak za zvuku bubnů, píšťal a trubek hrajících starodávné i nové karnevalové písně se pohybují v kruhu proti směru hodinových ručiček. Přitom se zároveň vlní jako moře a všichni společně zpívají.
Někde se karneval slaví až do konce dubna, nicméně příjemně unavení Seveřané se již všichni těší na příští rok.
Autorka je publicistka, žije v Paříži
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
