Alexandr Mitrofanov: Déjà vu ve středu na Václavském náměstí

12. květen 2017

Na Václaváku, kde jsem se v jednu chvíli nemohl vůbec hnout z místa kvůli hustému davu, jsem ve středu v podvečer koukal do tváří kolem sebe a četl plakáty a transparenty, které se tyčily nad hlavami demonstrujících.

Toto všechno jsem viděl v tu konkrétní hodinu a na tom konkrétním místě poprvé. Ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že to poprvé není. Říká se tomu déjà vu. A pak mi to svitlo.

Už jsem to viděl před více než pěti lety. Rozdílů však bylo hned několik. Za prvé jsem tehdy nebyl přítomen fyzicky, sledoval jsem to na streamu. Za druhé se to nekonalo v Praze, ba ani v České republice.

Za třetí bylo demonstrantů až desetkrát více, než se jich sešlo ve všech českých a moravských městech, kde ve středu v podvečer lidé protestovali proti nedemokratickému a protiústavnímu chování Andreje Babiše a Miloše Zemana.

Demonstrace na Václavském náměstí

Bylo by tam ještě za čtvrté, ale v tomto případě jde jen o rozdílná jména, nikoli o typ politika. Na vzpomínaných shromážděních se protestovalo proti Vladimiru Putinovi. Odehrávala se před více než pěti lety v Moskvě stále ještě v ovzduší jakéhosi karnevalu, kterým se vyznačovala i středeční akce na pražském Václaváku.

U nás se ještě bojuje

Proto mi ty zpravidla veselejší tváře kolem a většinou vtipné plakáty a transparenty tolik připomněly děje minulé. Minulé jsou také proto, že dnes již jsou v Rusku naprosto nepředstavitelné.

Po prvním leknutí se Kreml brzy vzpamatoval. Už v květnu 2012 po provokaci během dalšího shromáždění byli pozatýkáni lidé, kteří později dostali vězeňské tresty natvrdo a někteří sedí dosud. Včetně člověka, který na tehdejší akci ani nebyl.

Bují tmářství řízené pravoslavnou církví, které vyvrcholilo odsouzením, byť podmíněným, blogera Ruslana Sokolovského na 3,5 roku za to, že je otevřený ateista

Duma přijala řadu drakonických zákonů. Provládní bojůvky začaly fyzicky útočit na ulicích na lidi, které měly zapsány jako příslušníky opozice. Mnohé osobnosti, které nesouhlasily s režimem, donutili emigrovat.

Jednoho z vůdců opozice Borise Němcova demonstrativně zavraždili několika výstřely do zad přímo naproti Kremlu. Bují tmářství řízené pravoslavnou církví, které včera vyvrcholilo odsouzením, byť podmíněným, blogera Ruslana Sokolovského na 3,5 roku za to, že je otevřený ateista.

Země se stále hlouběji noří do problémů, které mocenské špičky řeší jedině válkami mimo území Ruska, ale nikoli účinně v Rusku samotném. Ty první, veselé protesty kreativních lidí, kteří měli sebevědomí a ctili svou důstojnost, se už nezopakují. Čeká se spíše drsnější vyvrcholení současné krize.

Demonstrace na Václavském náměstí

Nechci strašit, ale kdybychom promítli do budoucna záměry Miloše Zemana a Andreje Babiše, dostali bychom se někam, kde protiústavně platí prezidentský systém a Zeman tudíž může dělat, co se mu zamane. Zároveň je stát řízen jako rodinná firma oligarchy Babiše, který plánuje a realizuje opatření proti lidem, kteří jeho manýry odmítají.

V takové společnosti by byla demonstrace veselých a kreativně naladěných, sebevědomých lidí s pocitem vlastní důstojnosti, kteří chtějí bojovat proti hulvátství a mafiánství humorem a občanským postojem, zcela nemožná. Ale u nás se stále ještě bojuje.

Autor je komentátorem deníku Právo

autoři: ami , Alexandr Mitrofanov
Spustit audio