Petr Fisher: Babišovo vlastenecké nic
Andrej Babiš je neofil, milovník všeho nového, otrok módy. Tedy alespoň v politice. Tam se chápe vždy toho, co momentálně letí a co nabízí nejlepší zhodnocení. Z politického podnikatele se stal surfař po náladách, podle nichž se mění zaměření jeho hnutí. Jednou se říká velké ANO liberalismu, poté zase socialismu; jednou se drží státní kasa zkrátka, jindy se rozhazuje, co to dá.
V politickém „windsurfingu“ Babiš nově přepnul i v Evropě, kde spolu s Orbánem a rakouskými Svobodnými vytváří spojení Patrioti pro Evropu. Z liberála a socialisty, který si tak báječně rozuměl se středovými liberály typu Macrona, je najednou vlastenec, který i na evropské úrovni bude bránit jen a jen české národní zájmy.
Problém je, že se za tímto účelem spojuje s jinými vlastenci, kteří na české národní zájmy moc nepamatují. Vlastně jsou jim ukradené, tak jako rakouským Svobodným, kteří nechtějí české jádro, protože si v energetice vystačí se svou čistou energií a s plynem z Ruska, na němž je náš jižní soused stoprocentně závislý.
Čtěte také
Orbán se také nebude zaobírat českými starostmi o spalovací motory, když si jako maďarský národní zájem vytyčil spolupráci s Čínou, a ta chce Evropu zaplavit elektrovozy. Čínský výrobce elektromobilů BYD staví svůj první velký závod v Evropě právě v Maďarsku.
I v mnoha jiných oblastech se zájmy evropských vlastenců dosti liší. Bude zatraceně těžké „mít sám sebe vždy na prvním místě“ a přitom vytvářet unijní alianci pro evropský lid, který si má vzít zpět evropské instituce, jak se píše ve společném manifestu Patriotů.
Z Babiše se stal vlastenec, který se spojuje s jinými vlastenci, aniž by se ptal, jací vlastenci to jsou a zda je české vlastenectví s nimi kompatibilní. Nevadí, dnes stačí mávat praporem a říkat: Brusel ven, Čechy Čechům.
Iluzivní lákadlo
Babiš šel do politiky, aby se nekradlo a šetřilo a z ušetřeného se platily sociální služby státu. Píše se to ve stanovách ANO, kde se mluví i odpovědnosti každého za sebe a všech za celek. Další odstavce obecných cílů hnutí ale připomínají programy socialistických stran, každému stát pomůže, každému dodá, co potřebuje.
Čtěte také
Babiš už zkusil všechno – morální rozpravu „oni zloději/já poctivec“, levo-pravou rétoriku i konzervatismus versus progresivismus, ani ten už Babiše netáhne, vše nahrazuje vlastenectví, je třeba bránit národ před bruselským centralismem. Nejsilnější emoci našel Babiš zde.
Připomíná to bloudění klausovské ODS v roce 2002, kdy se před volbami zjevila Česká republika ohrožená sudetskými Němci. Nevyšlo to. I ten Brusel je ohraná písnička, i méně informovaní občané vědí, že Brusel byl i Babiš, když s Orbánem a dalšími spolurozhodoval o směřování kritizované Unie.
Babišův rétorický příklon k jednoduchému nacionalismu, který stál za dvěma světovými válkami, je naštěstí poslední novinka, která může přijít. Babiš byl v politice už vším, chameleonovi došly barvy, a i slepí začnou vidět, že žádná barva není jeho vlastní, že není ničím, aby mohl být vším…
Babišovo vlastenčení je zatím jeho nejtrapnější a nejnebezpečnější hra. Nejen proto, že neví, že jeho zahraniční přátelé, taky vlastence, české národní zájmy nezajímají, ale i proto, že podporuje agresivní etnické vymezování, živené odporem k jinému více než pozitivní odpovědností za vlastní obec, jež je ve stanovách ANO jako jeden z hlavních principů původně obrodného hnutí. Dnes už tedy zase jenom jako ozdoba, iluzivní lákadlo, za nímž není vůbec nic.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
