Alexandr Mitrofanov: Chodorkovskij sní o silném Rusku bez cara

Toto jméno je v Česku známé kvůli desetiletému věznění, které někdejšímu nejbohatšímu Rusovi přichystal prezident Vladimir Putin kvůli podezření, že má politické ambice.

Alexandr Mitrofanov: Výstava o procesu s Chodorkovským je v Praze

• Upravit
• Smazat

Po pěti letech od jediné moskevské výstavy dorazil do Prahy komplex velkoformátových komiksů s názvem Proces. Ode dneška ho lidé mohou vidět v Galerii současného umění DOX a je dobře, že tuto šanci dostali.

Tato etapa je dávno za Chodorkovským. Po vypršení trestu dostal možnost emigrovat. Údajně s podmínkou, že se nebude zabývat politikou. V Praze Chodorkovskij vystoupil na konferenci a poskytl rozhovory. Chladně se vyjádřil o prokremelské inklinaci českého prezidenta. Ale především popisoval vizi budoucího Ruska.

Sám sebe označuje za veřejného činitele a nemůže prý za to, že v jeho rodné zemi se i toto pokládá za politickou činnost. Chodorkovského organizace Otevřené Rusko se snaží připravovat lidi v zemi na časy, které přijdou po Putinovi. Jak tuto dobu vidí sám zakladatel?

V Praze prohlásil, že není liberál. Sice uznává nezávislé soudy a demokratické svobody, ale požaduje silný stát se silnou vládou. Putinovi vyčítá, že jeho vláda je trestuhodně slabá. Chtěl by zrušit funkci prezidenta, který má v Rusku příliš velké pokušení chovat se jako car, a zavést čistě parlamentní republiku.

Je těžké být bohem Arkadije a Borise Strugackých

Parlament by ovšem netvořily politické strany, ale regiony. Nad dostatečně samostatnými regiony by stála velmi silná vláda, která by je vyvažovala. Počet velkoměst velikosti Moskvy a Petrohradu by se měl rozšířit na deset až patnáct.

Bez Dubčeka by nebyl Gorbačov, řekl na Foru 2000 Michail Chodorkovskij

Jak se vyvíjela demokracie za posledních 25 let, co přinesla arabským zemím nebo komu vadí. Na tyto otázky se budou snažit odpovědět účastníci 18. ročníku konference Forum 2000. S podtitulem Nespokojená demokracie: čtvrt století od železné opony a Tchien-an-menu začala večer v centru Pražská křižovatka. Hlavním hostem letošní konference je někdejší nejbohatší muž Ruska, bývalý ředitel ropného koncernu Jukos Michail Chodorkovskij, který přednesl slavnostní řeč.

Hlavní ekonomickou moc země by tvořil velký byznys s minoritní rolí malých a středních podnikatelů. Rusko Chodorkovského by nebylo čistě demokratickým státem, mělo by v různých regionech různé politické zřízení podle míry vyspělosti.

Toto Rusko by mělo silnou, moderní, dobře vyzbrojenou armádu, která by podle Chodorkovského byla s to ubránit zájmy země. Zároveň by měli občané mít možnost volného vlastnictví zbraní, aby „se mohli ubránit před vlastní vládou“.

Ačkoli Chodorkovskij tvrdí, že během uplynulých 500 let kráčelo Rusko více či méně evropskou cestou, vidí jako mezistupeň před jeho evropskou integrací vytvoření mocného národního státu.

Libor Dvořák: Co dělá Chodorkovskij?

• Upravit
• Smazat

„Nevím, ještě jsem se nezorientoval,“ byla snad až stereotypní, protože neustále opakovaná odpověď Chodorkovského na první tiskové konferenci v Muzeu berlínské zdi krátce poté, co se někdejší nejbohatší muž Ruska skoro zázračně ocitl v německé metropoli. Před pár dny se přesunul do Švýcarska, ale jinak o něm zatím jaksi není slyšet.

Jelikož je etnických Rusů v zemi podle něj 85 procent, má to být ruský stát. Sám Chodorkovskij v minulosti opakovaně prohlásil, že i když měl židovského otce, sebe pokládá za Rusa.

Před devíti lety, ještě v době věznění, Chodorkovskij odpověděl čtenářům serveru gazeta.ru, že jeho oblíbenou knihou je novela Je těžké být bohem Arkadije a Borise Strugackých.

Prozrazuje to jeho kladný vztah k roli tzv. progresora, hlavní postavy knihy, člověka z vyšší civilizace, který sice má pouze pozorovat společnost na nižším stupni vývoje, ale nevydrží být pasivní a zasáhne silou.

Alexandr Mitrofanov|foto: Khalil Baalbaki

Chodorkovskij v jenom z pražských rozhovorů  řekl, že ho lidé vidí různě, a dodal: „Mám-li být upřímný, zvysoka na to kašlu. Mám za to, že jediné, co jsem získal za dobu více než desetiletého věznění, je právo říct komukoli, že svoje jsem si odpykal.“

Autor je komentátorem deníku Právo