Alena Zemančíková: Po volbách
Předseda vlády Andrej Babiš na jednom z posledních předvolebních setkání v Praze ujistil budoucí voliče své strany, že na rozdíl od ostatních má ANO pouze pozitivní program. Když si to přeložíme, mělo by to znamenat, že volební boj bojují s vyloučením částice „ne“ – ostatně to odpovídá jejich názvu.
Po pravdě to ale tak nebylo. Například v naší pražské čtvrti, sestávající zejména ze sídlišť, si v radničním zpravodaji upevňovali svou moc pomocí neustálého očerňování opozice a dokonce i konkurenčních stran v koalici.
Jiří Pehe: Hnutí ANO se rýsuje Pyrrhovo vítězství
Výsledky senátních i obecních voleb jsou do jisté míry neúspěchem pro hnutí ANO navzdory tomu, že je, čistě formálně, nejúspěšnějším stranickým subjektem jak v obecních volbách, tak v prvním kole voleb senátních.
Kampaň ANO byla vůbec, nehledě na obrovské množství velkoplošných poutačů, poměrně hašteřivá. Jako by se teprve teď chystali chopit veřejného dění a konečně začít něco dělat – a o výsledcích svého makání za poslední čtyři roky se moc nešířili.
Ke cti rozumných voličů patří, že na tuto rétoriku, podpořenou sousedskými večeřemi a podbízením nejrůznějšího druhu, nepřistoupili v takové míře, jakou si volební marketing ANO představoval. Investice se ukázala přehnanou a vlastně se nevyplatila. Mohlo – a mělo – to být lepší.
Doprava jako velké téma
Ivan Štern: Soumrak české demokracie pokračuje
Výsledek voleb, i když tyto řádky píšu, kdy ještě není zdaleka znám, nijak nepřekvapí. Co se očekávalo, to se také nakonec děje.
Velkým tématem komunální politiky byla doprava, jen pod tím slovem si každý představuje jen tu část problematiky, která se ho týká. Na můj vkus i zkušenost se to až příliš zvrhlo k problematice automobilismu, přičemž do oboru patří i bezpečný a pohodlný pohyb chodců, péče o to, aby se i do odlehlejších a nově postavených čtvrtí dalo dostat i jinak než autem, aby se dalo krajinou kolem měst procházet a projíždět na kolech a třeba koloběžkách. Aby bylo nejen vydlážděno a vyasfaltováno a osvětleno, ale aby byl také dostatek stínu a vody.
Upřímně si myslím, že problémem Prahy číslo 1 je nedostatek a drahota bytů, to že je moment, se kterým se musí něco stát, a hlavně o kterém by se už mělo přestat lhát. Mrzí mě, že Pražané – no jistě, voliči už bydlí – jsou toho názoru, že hlavním problémem je parkování, dokonce kvůli parkování ani nechtějí ve svém okolí nové byty.
Což znamená nové lidi. Což, převedeno do širšího měřítka, se dá vyslovit prostě: my, co už tady jsme, chceme co nejlepší podmínky pro to, abychom se tu měli dobře. Nikoho jiného nám sem nestěhujte, zabíral by nám místo. My naopak potřebujeme ještě víc místa, protože jak se tu máme dobře, pořizujeme si víc věcí a ty je třeba někam dát (zaparkovat).
Sázka na jistotu
Jiří Leschtina: Pražská jistota den poté? Boj o primátora začíná a nic není rozhodnuto
Po infarktovém sčítání výsledku komunálních voleb v Praze přišlo euforické ráno zejména pro Piráty, občanskou iniciativu Praha sobě a Spojené síly pro Prahu. Právě na půdorysu těchto třech uskupení se rozjíždí jednání o vytvoření nové koalice na pražském magistrátu.
Řada kandidujících seskupení šla do volebního boje pod heslem Změna. Při detailnějším pohledu na současnou českou společnost ale žádnou velkou touhu po změně nevidím. Naopak, volební výsledky dosvědčují spíš to, že naše poměrně blahobytná společnost si ze všeho nejvíc přeje zachování současného stavu, ve kterém je jistě potřeba opravovat a udržovat stav fasád a silnic, tu a tam něco okrášlit a uspořádat (mnohem víc se angažují sportovci než lidé kultury), mít kolem sebe pořádek a žádnou divočinu. Barvami, které jsou z takového postoje obyvatelstva k dispozici, se obraz dynamické, mezinárodně hospodářsky i kulturně a vzdělanostně úspěšné země nenamaluje.
Ten, který se podaří vytvořit, má barvy poněkud matné, nevýrazné (sedělo by sem slovo vyblité, které takovou barevnou škálu charakterizuje nejlépe, ale nehodí se k vážnosti chvíle). To není zrovna oslnivý výsledek. Ale je nutno poctivě říci, že na žádné straně téhle poněkud ošoupané mince se nezabydlely v nadměrném množství černé a hnědé skvrny.
Zdá se mi, že obyvatelé České republiky volili docela rozumně. Nepodlehli nadměrnému chvástání a vsadili na jistotu lidí, které znají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
