Alena Scheinostová: Odzbrojení slov
Bývá zvykem někdy v prosinci, v rámci výročního bilancování, vyhlašovat slovo roku. Letošním vyhlásili odborníci z Oxfordu výraz „rage bait“, který vyjadřuje příspěvek na sociálních sítích s potenciálem vás jaksepatří nadzvednout. Ve zlosti pak více komentujete, sdílíte a vaši negativní emoci roznesou šikovné algoritmy napříč internetem, aby na tom někde na druhé straně zeměkoule nakonec někdo vydělal.
Během letošního roku se prý užívání tohoto výrazu zvýšilo trojnásobně. Kolikrát se asi za stejnou dobu zvýšil náš tep a krevní tlak? Kolikrát jsme se nechali vytočit obratně zacílenou provokací?
Čtěte také
Někdy k tomu stačí jenom slovíčko. Na podobném principu, jako rodiče puberťáků rozehřívá každé to „mega, kámo“, popuzují ve virtuálním prostoru „libtardi“ a „dezoláti“ a všechna ta dovedná expresiva, která na sítích záhy obsadí každý pokus o smysluplnou diskuzi.
Průměrný Čech údajně vypustí denně z úst asi 18 tisíc slov, kdybychom ale měli počítat podle sociálních sítí, převážné procento budou představovat nadávky, stížnosti a sem tam nějaký ten smajlík, jako srdíčko, aby si všichni ti „lháři“, „vymatlanci“ a „eurohujeři“ nepřipadali zase tak bídně.
Sázet kolem sebe květiny
Zůstaneme-li ještě u počtů, slovní zásoba průměrného jedince se prý pohybuje kolem pěti tisíc slov. Nutně mi z toho plyne, že kdo si prostor odčerpá zapšklými internetovými novotvary, tomu už nezbude kapacita ani pro výrazy jako „výletní sezona“ nebo „bílá mouka“.
Čtěte také
Papež František, se kterým jsme se právě letos – když už tu bilancujeme – rozloučili, volal po „odzbrojení slov“. „Kolik konfliktů místo toho, aby byly uhašeny dialogem, podněcují falešné zprávy nebo pobuřující výroky!“ slyšeli jsme ho říkat. „Zásadní je podporovat tóny porozumění, budovat mosty, naslouchat, uplatňovat uctivou komunikaci vůči druhému a jeho důvodům.“
Napadá mě, jak bychom zacházeli se slovy, kdyby byl náš denní příděl zastropovaný. Kdyby byla naše mozková kapacita oněmi pěti tisíci hesel přesně limitovaná. Chtěli bychom mít hlavu plnou invektiv a šířit kolem sebe jenom je? Osázet životní prostor svůj a těch okolo jenom „rage baity“, řečeno s oxfordskými, tedy výrazy, které naštvou a rozčílí?
Možná, že ano. Možná se nám tak žije dobře, koneckonců pořád se potom něco děje – a to jsou leckdy věci! Ale třeba ten vánoční „pokoj“, který si navzájem přejeme, tkví také v tomto. Je plně v naší moci ho kolem sebe šířit i tím, co říkáme, a zda si aspoň část svojí zlosti necháme občas pro sebe.
„Co asi přinese příští rok?“ ptá se na jednom oblíbeném memu jeden nakreslený tvor druhého. „Květiny,“ odpoví oslovený. „A jak to můžeš vědět?“ diví se první. „Protože je sázím,“ konstatuje druhý.
Spílat je pořád komu a čemu, a dá se vytušit, že nadcházejí ještě složitější časy. Ty ale budou tím snesitelnější, čím snesitelnější si je uděláme. Ať se nám tedy daří sázet kolem sebe radši květiny nežli rage baity.
Autorka je publicistka
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
