Alena Scheinostová: Od Kerbera k Izajášovi
Uprostřed klimatizovaného a pečlivě zalévaného města to člověka možná ani nenapadne. Ale vyjet za jeho hranice je teď zážitek jako z antiutopického románu. Tráva kolem silnice je vysušená doběla, křoví žloutne a pod stromy se zvedá návěj shozeného listí.
Hned od poloviny července. Ať už mu zrovna říkáme Kerberos nebo Chárón, letošní vedro spolu se suchem pokořily zase nějaký ten rekord, bez kterého bychom se radši obešli.
Čtěte také
Mluví o tom i statistiky: podle těch z amerických monitorovacích center se na začátku července zeměkoule ohřála jako ještě nikdy v dějinách měření, což tamní badatelé připsali spojení globálního oteplování s ohřátím povrchu oceánu, pro které se ujal pěkný biblický název El Niño.
„Není to právě milník, který bychom měli oslavovat,“ glosovala výzkumnice ze starého kontinentu, Němka Friederike Otto. „Je to rozsudek smrti pro lidi a ekosystémy.“
Zatímco se mi chce doufat, že obdivuhodně vynalézavý homo sapiens dokáže za pět minut dvanáct něco vymyslet a honem podniknout ke své záchraně, pozastavuji se nad mytologickým názvoslovím těch neblahých jevů.
Poušť i suchopár se rozveselí
Ve stopách trojhlavého psa chrlícího oheň klouže přes Řeku zapomnění na své lodici převozník odvážející do podsvětí duše – patrně těch, které z vedra ranila mrtvice. Od bran Hádovy říše ty dva povolal El Niño, betlémský hošíček, který ve své současné podobě získává tvářnost nikoliv křesťansky milosrdnou, ale až starozákonně krutou a nesmiřitelnou.
Čtěte také
To ovšem na sklonku 19. století, když Ježíškovým přízviskem pojmenoval vánoční teplé proudy u peruánského pobřeží, nemohl námořní kapitán Camillo Carrillo tušit.
Hřímání starozákonních proroků jako by se ozývalo i nad loukami s doběla spálenými stébly a vyschlým lesem, který už ani nevoní, a sem tam dokonce zahoří.
„Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, den, který přijde, je spálí, že po nich nezůstane kořen ani větev,“ děsí prorok Malachiáš, zatímco jeho kolega Ezechiel naříká: „Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.“
Ostatně Ezechielovy vize čtyř bytostí podobných „žhavému uhlí nebo pochodním“, nad kterými šlehá plamen, mají i po 2500 letech takovou sugestivní sílu, že by si ten starý Hebrejec zasloužil, aby také po něm neslo jméno nějaké to teplé proudění.
Určitě by mě to potěšilo víc, než když před půlstoletím rozdíleli první pojmenování tajfunům meteorologové po svých manželkách. A navíc by tu byla naděje, že po Malachiáši a Ezechielovi dojde třeba i na Izajáše: „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím, na poušti vytrysknou vody, ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla.“ A přes všechnu tísnivou realitu a neradostné predikce to s námi přece jen dopadne dobře.
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
