Alena Scheinostová: Od Kerbera k Izajášovi

Hned od poloviny července. Ať už mu zrovna říkáme Kerberos nebo Chárón, letošní vedro spolu se suchem pokořily zase nějaký ten rekord, bez kterého bychom se radši obešli.

Čtěte také

Alena Scheinostová: Co je vidět ve tmě

Mluví o tom i statistiky: podle těch z amerických monitorovacích center se na začátku července zeměkoule ohřála jako ještě nikdy v dějinách měření, což tamní badatelé připsali spojení globálního oteplování s ohřátím povrchu oceánu, pro které se ujal pěkný biblický název El Niño.

„Není to právě milník, který bychom měli oslavovat,“ glosovala výzkumnice ze starého kontinentu, Němka Friederike Otto. „Je to rozsudek smrti pro lidi a ekosystémy.“
Zatímco se mi chce doufat, že obdivuhodně vynalézavý homo sapiens dokáže za pět minut dvanáct něco vymyslet a honem podniknout ke své záchraně, pozastavuji se nad mytologickým názvoslovím těch neblahých jevů.

Poušť i suchopár se rozveselí

Ve stopách trojhlavého psa chrlícího oheň klouže přes Řeku zapomnění na své lodici převozník odvážející do podsvětí duše – patrně těch, které z vedra ranila mrtvice. Od bran Hádovy říše ty dva povolal El Niño, betlémský hošíček, který ve své současné podobě získává tvářnost nikoliv křesťansky milosrdnou, ale až starozákonně krutou a nesmiřitelnou.

Čtěte také

Alena Scheinostová: V čekárně

To ovšem na sklonku 19. století, když Ježíškovým přízviskem pojmenoval vánoční teplé proudy u peruánského pobřeží, nemohl námořní kapitán Camillo Carrillo tušit.
Hřímání starozákonních proroků jako by se ozývalo i nad loukami s doběla spálenými stébly a vyschlým lesem, který už ani nevoní, a sem tam dokonce zahoří.

„Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, den, který přijde, je spálí, že po nich nezůstane kořen ani větev,“ děsí prorok Malachiáš, zatímco jeho kolega Ezechiel naříká: „Naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni.“

Ostatně Ezechielovy vize čtyř bytostí podobných „žhavému uhlí nebo pochodním“, nad kterými šlehá plamen, mají i po 2500 letech takovou sugestivní sílu, že by si ten starý Hebrejec zasloužil, aby také po něm neslo jméno nějaké to teplé proudění.

Alena Scheinostová|foto:Pavla Králová

Určitě by mě to potěšilo víc, než když před půlstoletím rozdíleli první pojmenování tajfunům meteorologové po svých manželkách. A navíc by tu byla naděje, že po Malachiáši a Ezechielovi dojde třeba i na Izajáše: „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím, na poušti vytrysknou vody, ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla.“ A přes všechnu tísnivou realitu a neradostné predikce to s námi přece jen dopadne dobře.

Autorka je redaktorka Katolického týdeníku