Africký Sahel vysychá. Proces se snaží zvrátit projekt Velké zelené zdi

Pojmenování Sahel pochází z arabštiny a znamená břeh, pobřeží Sahary, která středověkým berberským a arabským kmenům sloužila podobně jako o něco později oceány evropským mořeplavcům.

S pomocí velbloudů a karavan Saharu ovládali a obchodovali s místy na obou stranách tohoto suchého moře.

Čtěte také

Lednový převrat v Burkina Fasu byl poměrně rychlý. Měl i podporu obyvatelstva, míní politolog

Stejně jako už několikrát v minulosti teď ale tento břeh vysychá a saharská poušť se v Sahelu rozšiřuje na jih, jak popisuje profesor Patrick Van Damme, děkan Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity:

„Historicky tento region po staletí osciloval mezi vlhčími a suššími obdobími. Myslím, že sucha začala v 70. letech, respektive v letech 1972 a 1973, do té doby byla situace vesměs v pořádku. Jen pro ilustraci: V letech 1980 až 1982 jsem žil na hranici mezi Senegalem a Mauritánií a v té době už byla většina vegetace pryč. V některých místech zůstaly zbytky. V níže položených místech, kde dřív bylo vlhko, tak bylo vegetace poměrně dost a lidé tam káceli stromy. Káceli a káceli."

Satelitní snímek severní Afriky|foto:CC0 Public domain

„Za prvé v těch oblastech přibývá obyvatel. Zavlažovací projekty přitahují lidi, kteří díky tomu mají lepší obživu a kteří jsou taky potřeba na obsluhu toho zavlažování.“

„A pak je tu fenomén, který souvisí s klimatickou změnou. I když teplota globálně stoupne třeba o stupeň, lokální dopady mohou být výrazně odlišné. Klimatická změna a její dopady jsou teď jaksi naroubované na to, co se děje přirozeně. A to, co společně způsobí, je nepředvídatelné,“ dodává.

Mezi pouští a nejúrodnější částí Afriky

Historicky vývoj lidské civilizace v Sahelu do značné míry předurčovaly právě výkyvy mezi vlhčími a suššími obdobími. Právě na hranici dnešní Sahary se totiž před zhruba šesti tisíci lety začaly psát počátky západoafrických zemědělských společností.

Konkrétně v oblasti zvané Hód v dnešní Mauritánii, jak píše Cameron Monroe z Kalifornské univerzity v Santa Cruz ve studii o počátcích afrického zemědělství a městské civilizace.

Čtěte také

Velká přehrada etiopského znovuzrození už teď vyvolává spory. Ovlivní život čtvrt miliardy lidí

„Během pozdního holocénu byly v regionu řeky a jezera, u kterých bylo stálé osídlení. V období mezi čtyřmi tisíci a tisícem let před naším letopočtem ale vody výrazně ubylo. A od dvou tisíc let před naším letopočtem se zemědělsko-pastevecké komunity začaly stěhovat do míst s lepšími zdroji vody u řek a skalních soutěsek, jako je oblast zvaná Dhar Tišít.“

Z oblastí jako Dhar Tišít se zemědělská civilizace rozšířila i do úrodných údolí řek Senegal a Niger a do takzvané vnitrozemské delty Nigeru, kde, jak uvádějí archeologické studie, vznikla vyspělá městská civilizace, kterou co do hustoty zaniklých sídel překoná jen starověká Mezopotámie.

„Mezi Čadským jezerem a Atlantským oceánem je asi 10 tisíc ohrazených měst, 25 procent z nich nebo i víc jsou na opuštěných místech. Jde o největší koncentraci dřívější městské civilizace v subsaharské Africe, ale jen zlomek z toho se podařilo prozkoumat. Je tam také asi 250 tisíc neprozkoumaných tellů a mohyl, několik milionů lokalit s tavírnami železa, neznámý počet lokalit se starobylými terakotami, z nichž mnohé jsou rozkradené,“ uvádí Roderick McIntosh, archeolog americké Yaleovy univerzity.

Civilizace v Sahelu byla založená zemědělství, které profesor Patrick Van Damme popisuje jako agrolesnický systém:

Čtěte také

Velká zelená zeď má zastavit Saharu

„V Sahelu je pásmo, ve kterém roste strom zvaný akácie bělavá. Ten v době vegetační aktivity opadá a poskytuje prostor plodinám, které se pěstují pod ním, nejčastěji je to proso, čirok nebo arašídy. V období sucha mu vyrostou listy a poskytuje stín, ve kterém se skrývají zvířata – hovězí dobytek, kozy a ovce. Po nich tam zůstává hnojivo, díky kterému je půda pod stromy úrodnější, než daleko od nich." 

Mezi 7. a 11. stoletím byla na tomto typu zemědělství založená říše Wagadu, známá jako Ghana, která vybudovala vyspělou městskou civilizaci. Během 12. století ale padla za oběť rozšiřování Sahary.

Důkazy o podobných výkyvech poskytují kromě archeologických studií i data o kolísání kladiny Čadského jezera, kdy období prosperity odpovídají dobám s vyšší hladinou jezera, naopak turbulentní doby hladomorů, migrací a konfliktů korelují s dobami vysychání jezera, nebo sucha doprovázeného náhlými výkyvy počasí.

Velká Zelená zeď 

Zpomalit rozšiřování poušti, zmírnit vysychání Sahelu a stabilizovat tamní přírodní podmínky chce projekt nazvaný Velká zelená zeď. Zapojilo se do něj přes 20 zemí napříč celým pásem Sahelu, od Atlantiku po Indický oceán.

Čtěte také

Zelená Sahara? Adaptační programy jsou možné i tam, kde se to zdá nemožné, říká hydrolog Daňhelka

Projekt zaštiťovaný Africkou unií si dal za cíl obnovit vyschlou půdu na jižním okraji Sahary a do roku 2030 hlavně pomocí sázení stromů zlepšit životní podmínky přímo nebo nepřímo pro 230 milionů lidí.

Na odborné přípravě projektu a jeho vyhodnocování se od samého počátku podílí belgický profesor Patrick Van Damme, současný děkan Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity:

„Myšlenka je, že připravíte půdu a zasadíte pokud možno místní druhy stromů, protože jsou adaptované na místní prostředí. Měli byste zasadit něco navíc, protože víte, že zdaleka ne všechno se uchytí. Takže projekty, které znám, sázejí nějakých 200, 250 nebo i 300 stromů na hektar. A doufáte, že se na konci dostanete na 100 až 150 stromů na hektar.“

„Hlavně jde o to, provést to na obrovském území. Momentálně se pro celou Afriku – a plánuje se rozšíření projektu i na sever Afriky – počítá se s tím, že je potřeba vysázet 200 milionů hektarů.“

Součástí projektu je podle Van Damma nejen sázet stromy, ale také zapojit do programu místní obyvatele.

Čtěte také

Míková ke klimatické krizi: Pokud nic neuděláme, za 30 let tu bude počasí podobné severu Sahary

„Největším úspěchem je Niger. To je jedna z mála zemí, kde když se podíváte na satelitní snímky, tak vidíte, že je země během období dešťů mnohem zelenější než dřív. Hodně tam sázeli akácii, protože ji lidé znají a oceňují. V Nigeru zvolili přístup, kdy místním pomohli a přiměli je, aby se o stromy dál starali, což bylo součástí programu Food For Work (Jídlo za práci). Za sázení stromů dostanou zaplaceno jídlem, ale jsou do toho víc zapojení. Mnohem víc než v jiných státech, kde stromy sází vláda, nebo místní agentura Velké zelené zdi, ale pak už se o ně příliš nestará."

U projektu se podle kritiků neustále zvyšují finanční náklady. Zároveň za více než 10 let od jeho spuštění se podařilo splnit pouhých pět procent cíle osázené plochy. Hlavními úskalími projektu jsou neustále rostoucí finanční náklady, ale i práce s kočovníky, jejichž stáda pro sazenice stromů v prvních pěti letech růstu představují jedno z největších rizik.

Jak se s tím projekt Velké zelené zdi vyrovnává? Více se dozvíte v audiozáznamu  pořadu Za Obzorem (repríza).