Adam Drda: Úplně zmodernizovaná ODS?

S tou „změnou“ a „novostí“ by se mělo zacházet opatrně. Petr Nečas sice působí seriózně a inteligentně, nepochybně je to poctivý člověk, ale žádnou obrozenou ODS nepředstavuje. V politice a ve funkcích prožil celý svůj dospělý život, za posledních patnáct let se stihl aktivně zapojit snad do všech fází občansko-demokratické politiky - a vždycky zastával v pravou chvíli ty pravé názory, tj. přesně ty, které byly v souladu s partajní linií.

První místopředsedkyně Miroslava Němcová je na tom dost podobně: přes deset let je za ODS v parlamentu, aniž by po sobě – při vší povinné úctě k dámě - zanechala výraznější politickou stopu (i když si vzpomínám na jedno televizní vyznání lásky k Václavu Klausovi, které bylo i na české poměry dost kuriózní). Alexandr Vondra už taky není žádný funkcionář-nováček: po letech v diplomatických službách kandidoval za ODS do Senátu, byl v Topolánkově vládě. Jiří Pospíšil? Opět bývalý ministr. Čili zbývají dva méně čitelní místopředsedové Pavel Blažek a Pavel Drobil.

Jaká je tedy zpráva z kongresu, viděno skrz volbu těch lidí? Aby to člověk dokázal nahlédnout, musí si připomenout, do jak tristní situace ODS spadla. Ve volbách, vzhledem ke svým předchozím ziskům, dostala pořádný výprask. Podstatná část jejích stoupenců uprchla k TOP 09, další asi k Věcem veřejným. Fakt je, že pouze díky ziskům těchto stran může dnes Petr Nečas sestavovat vládu.

Proč ODS ztratila voliče? Neúspěch se všeobecně háže na Mirka Topolánka, ale to je příliš jednoduché než aby to byla pravda. Topolánkův poslední předsednický rok sice byl katastrofální, především proto, že pozbyl všechnu sílu, ale to nic nemění na faktu, že obrovské škody způsobila ODS její pražská část, to jest lidé kolem Pavla Béma. V tomhle směru tedy vzešla z kongresu dobrá zpráva: nejen že nebyl zvolen David Vodrážka, ale Praha nemá po zásluze ve vedení jediného zástupce.

Ale dál: Topolánek udělal vedle spousty lapsů i několik pozitivních věcí, například se snažil dostat ODS zpod rukou prezidenta, který ji svým působením vytrvale rozkládal. Nakolik se Klaus na volebním úpadku ODS podepsal? Tuhle otázku nevznesl na kongresu nikdo jiný než expředseda v dopise delegátům. Za další – a to s prvním bodem souvisí - se Topolánek pokusil ODS otevřít i pro lidi, pro které byla do té doby nepřijatelná, což se mu dost dlouho dařilo: zbavil jí například nálepky fundamentalistické národovecké partaje, na jejímž vytváření se Petr Nečas svého času podílel. Kdyby měl Topolánek víc praktických schopností, vůle a v neposlední řadě podpory v ODS, nemusela mít TOP 09 tak skvělý volební výsledek – koneckonců byl to zase Topolánek, kdo navzdory Klausovi udělal z Karla Schwarzenberga ministra zahraničí.

Někdejší předseda byl z ODS v podstatě potupně vyhozen, záminkou se stala naprosto banální záležitost s rozhovorem pro časopis Lui, dnes je jeho působení uzavřená kapitola - uzavřená dost nečestně a nesportovně. Když se tedy řekne, že na kongresu byly „završeny změny“, jeden si nutně musí klást otázku: jaké změny? Vůči čemu? Vůči Topolánkově éře? Ano, to určitě platí. Prostor, který chtěl expředseda obsadit, už přece zaplnil někdo jiný. V jiném slova smyslu ale zatím k žádné zásadní změně v ODS nedošlo, Petr Nečas a jeho

Nový tým mají všechnu práci před sebou. Bude trochu legrační, jestli s pokřikem „Vpřed!“ vyrazí na cestu zpátky - pod starostlivá křídla čestného předsedy.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století