Adam Drda: Rozvrat, Zeman - a náš osud?

Miloš Zeman bude stát - aspoň podle serveru novinky.cz spjatého s listem Právo - v čele nové levicové Strany práv občanů, krátce SPO. Pochopitelně o předsednickou funkci neusiluje, přijme ji jako nezbytnou oběť, jak prohlásil, "bude respektovat vůli členů strany". Sám ve volbách do sněmovny nehodlá kandidovat, ovšem bude se angažovat ve volební kampani a možná se i pohybovat po vlastech českých v autobuse zn. Karosa, přezdívaném Zemák.

Co by měla SPO dělat? Dle Zemana by především neměla být populistická - její program však dosud zůstává tajemný jako Kavan na večírku. A poněvadž zakladatelé podporují prezidenta v jeho snaze uchránit před zlým světem benešovy dekrety a chtějí prosazovat zavedení přímé volby hlavy státu, hejtmanů, primátorů, starostů a vůbec všeho, co se přímo volit dá, nebude to s tím nepopulismem až tak horké. Jinak SPO nemá ráda Jiřího Paroubka a vymezuje se proti stávající ČSSD.

Naopak sociální demokraté se navenek tváří, že SPO je jim fuk, že je pod jejich rozlišovací schopnosti. Ale jak píše již citovaný server "novinky": "Skutečnost, že vzniká nový zemanovský subjekt, se... řeší takřka celý tento týden v Lidovém domě. Pro soc. dem. je totiž zapojení SPO do voleb nepříjemnou zprávou, nová strana by mohla získat část hlasů sociálnědemokratických voličů."

A přesně tohle je důvod, proč "zemanovskému subjektu" věnujme pozornost. Nezdá se pravděpodobné, že by společenství lidí v politickém důchodu (paní Bobošíková, aktivně kandidující všude a za všechny, ať promine) dokázalo získat pět procent hlasů a dostat se do sněmovny. Vůbec se ovšem nedá vyloučit, že sebere ČSSD dvě nebo tři procenta příznivců. V dnešní situaci - a na jaře příštího roku zřejmě nebude jiná - jsou ty dvě nebo tři procenta strašně moc, mohou být pro výsledky voleb a následné sestavování vlády rozhodující. Dosud nově vznikaly malé či menší strany hlavně "na pravici" - viz TOP09 a Věci veřejné - teď se poprvé objevuje totéž "nalevo".

Česká politika a česká demokracie jsou ve zcela zásadní krizi: vláda nemá jasný mandát, poslanecká sněmovna je v rozkladu, prezident nerespektuje vůli parlamentu ani rozhodnutí soudů, ústavní soud z formálních důvodů odložil volby o několik měsíců, mezinárodní vztahy i ekonomická situace se jeví jako nejhorší za posledních dvacet let. A v téhle chvíli panuje na politické scéně absolutní zmatek, kterému dvě velké partaje, ODS i ČSSD mohutně napomáhají a do něhož se rojí spasitelské "pidisubjekty". Začíná to celé připomínat scenérii Dostojevského Běsů, jen takovou nebohou, umatlanou, velmi nedémonickou, žádné proroctví revoluce, spíš nezadržitelný pád do bláta, pád na úplné dno.

Říká se, že člověk nemá volit srdcem, ale takticky. Ale dá se vůbec taktické politické myšlení v dnešním Česku od voličů vyžadovat, když doslova všechno závisí na náhodě? Kolik hlasů vezme nový TOP 09 lidovcům a kolik ODS? Kolik vezmou ODS nové Věci veřejné? O kolik připraví sociální demokraty nová SPO? Mohou se lidovci vůbec dostat do sněmovny? Může Paroubek svým populismem něco ubrat komunistům? Komentátor by rád byl optimista, zvlášť po dvaceti letech svobody. Ale pokorně doznává, že mu to nějak nejde.

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století