Adam Drda: Mňau mňau. Zprávy z prvního máje

V odstavcích níže se pak vysvětluje, že na pražské Náměstí Míru, kde pořádala sociální demokracie mítink, chodili různí spoluobčané, kteří čekali, že obdrží pivo za dvě koruny, což se dělo nedávno v Ostravě, ale byli zklamáni, neboť partajní kasa se v předvolební horečce rychle vyprazdňuje, takže pivo najednou stálo dvacku. Jako útěchu si ovšem návštěvníci odnášeli balónky a stranické propagační materiály, daly jim je hostesky, jež měly na tričkách napsáno „Socdem is sexy“. A potom si taky mohli nechat podepsat fotku pánů Peciny a Hulínského.

Je v tom, zdá se mi, taková pěkná symbolika, takhle nějak by to mohlo vypadat pár měsíců po volbách - nejdřív bude obří třináctý důchod a školní pastelky zadarmo (nebo co všechno to ČSSD slibuje), ale pak se to zkomplikuje a natěšení zájemci o státní příspěvky všeho druhu dostanou totéž, co by dostali, kdyby vládl kdokoli jiný: jinak ale bude všechno sexy, fotek k dispozici spousta a reklamních brožurek taky.

Abychom se ale vrátili k citovanému titulku: ve stejný den se konal mítink ODS na Petříně, kde to bylo mnohem lepší. Pivo se prodávalo za deset a párek taky, čímž chtěla ODS zřejmě demonstrovat, že vůbec není ve vleku sociálně demokratické kampaně a má spoustu originálních nápadů. Pavel Bém na mítinku vyprávěl pohádky, v kteréžto činnosti je podle všeho sběhlý – a vystoupil i pěvec Stanislav Hložek, což autora této poznámky dokonale mate, protože by se mohlo zdát, že patent na hvězdy normalizačního šoubyznysu s Michalem Davidem v čele má ČSSD. Zmatení je o to větší, že právě Hložek zpívá s dvěma kolegy píseň „Příteli chvátej SOS“, tedy hit ze seriálu Sanitka, který používá v kampani sociální demokracie. Je možné, aby takové věci vznikaly spontánně? Nebo v tom má paranoidní povaha hledat náznak „velké koalice“?

Další titulek mne informoval, že ve stejný den „Na Petříně se najednou políbilo 711 párů, vytvořily nový rekord“. Nevím, zda to nějak souviselo s mítinkem ODS, asi ne. Ve zprávě se pak upřesňuje, že se ty páry nelíbaly najednou, ale během celého dne. Pohromadě jich bylo míň, a o tom vypovídá tato pěkná věta: „skupinovému veřejnému demonstrování lásky polibkem se věnovalo 66 dvojic.“

Od nesnesitelného množství lásky jsem promptně prchl do násilného extrémního prostředí a nechal se uklidnit informací, že anarchisti ani náckové letos nevybočili z obvyklé prvomájové normy, i komunisti oslavili svátek práce na Výstavišti jako vždycky, zpívali Píseň práce a přišel mezi ně Miloš Jakeš. Pokazili si to jen tím, že podepisují petici, v níž žádají, aby Česká televize začala vysílat normalizační seriál Nejmladší z rodu Hamrů, což je ještě větší pecka než Žena za pultem.

Nakonec jsem se proklikal na poslední zprávu. Píše se v ní, že Národní institut dětí a mládeže zveřejnil šokující závěry jakéhosi průzkumu udělaného mezi mládeží, z nichž vyplývá, že zájem o politiku „formou aktivní účasti ve volbách“ projevuje pouze třetina mladých lidí do 26 let. Nemůžu říct, že bych se těm zbývajícícm dvěma třetinám nějak zvlášť divil…

Autor je redaktor ČRo Rádia Česko, spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století