Adam Černý: Pouliční kravály v Dijonu a ve Stuttgartu
Ke rvačkám mezi pouličními gangy sice čas od času dochází v leckterých velkých městech, když však dorostou do rozměrů, že si s nimi pořádkové síly neví rady, občané se nutně začnou ptát, nač mají stát. Jaký je jeho smysl, když nedokáže zajistit dodržování zákonů?
Právě takový pocit museli nutně mít mnozí lidé, a to nejen ve francouzském Dijonu a v německém Stuttgartu, když zažívali nebo v médiích sledovali vlny pouličního násilí v těchto městech. Přirozené obavy se pojily s dalšími otázkami – jak je něco takového možné a odkud se taková míra násilí bere?
Čtěte také
Nejsnazší by bylo spokojit se s odkazem, že mnozí z těchto násilníků byli přistěhovalci. Odtud vede zkratka ke zjednodušené rovnici, že kde nebudou přistěhovalci, nebude ani násilí. Tato rovnice v případě bitek v Dijonu vynechává holý statistický fakt, že ve Francii například žije několik desítek Čečenců a většina z nich se úspěšně integrovala do společnosti.
A taky že původ čtyřdenního střetnutí byl čistě kriminální, kdy jedna skupina šla kolektivně pomstít napadení jednoho mladíka a druhá se nejen takříkajíc bránila, ale především hájila teritorium, ve kterém měla pod kontrolou nelegální obchod s drogami.
Čtěte také
V německém Stuttgartu se spouštěčem násilí stala fakticky rutinní kontrola pouliční party mladých lidí nejrůznějšího etnického původu posílených alkoholem i drogami, kteří obratem napadali policisty takovým způsobem a v takové míře, že se pořádkové síly musely na čas stáhnout – jeden z jejich velitelů jen konstatoval, že něco takového město ještě nezažilo.
I když se objevily úvahy, nakolik se na situaci mohla podílet nálada po uvolňujících se karanténních pravidlech spojených s pandemií covid-19, nemůže to vytlačit fakt, že obyvatelé Stuttgartu zažili masivní a hrubé porušení práva.
Fotbalové bitky
Bylo by omylem vyslyšet slogany volající po vládě silné ruky, kterou – jak jinak – nejlépe zajistí silný vůdce. Stejně tak bývají zavádějící klišé, která se pokoušejí násilníky spojit s tou či onou ideologií nebo náboženstvím, kdy krajní pravice strká bitkaře do šuplíku s nápisem „imigranti“, další tuší spiknutí inscenované nebo alespoň inspirované krajní levicí a jiní zase vyhlížejí vzpouru proti kapitalistickému systému.
Ostatně, co si počít s nálepkou islamismu třeba v Dijonu, kde se do sebe pustili Čečenci a přistěhovalci ze severní Afriky, z nichž mnozí se pokládají za muslimy? Není snadné si připustit, že podstatou toho, co zažil Dijon nebo Stuttgart, bylo násilí pro násilí, známé ze rvaček třeba fotbalových rowdies.
Ve všech těchto případech musí policie obnovit svou autoritu, musí být jasně vymezena hranice, kterou nelze překračovat, hranice mezi zákonem a bezprávím. Je nutné dát najevo, že kdo porušuje zákon, musí počítat s následky. Jinak zločinci budou páchat zločiny, dodržování zákonů nebude zajišťovat policie a soudy a o spravedlnosti se bude rozhodovat na ulicích podle pěstního práva.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Související
-
Vlna protestů v USA otevřela téma systematického rasismu ve vědě
Nedávná smrt Afroameričana G. Floyda způsobená policejním příslušníkem, spustila celosvětovou vlnu protestů proti rasismu. Se svými zkušenostmi se hlásí o slovo i vědci.
-
Přestaňte nám klečet na krku, znělo na rozloučení s Floydem. Protesty v USA už jsou méně násilné
Ve Spojených státech pokračují demonstrace proti rasismu a policejní brutalitě. Ubývá ale násilných projevů.
-
Analytik: Rebelie je jediný nástroj, který afroamerická menšina má, ostatní formy protestů selhaly
Lenka Kabrhelová mluví s amerikanistou a analytikem AMO Petrem Boháčkem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.