Adam Černý: NATO váhá, zda z Afghánistánu odejít, nebo zůstat

21. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Americký voják v Afghánistánu

Takřka dvacet let se válčí v Afghánistánu poté, co odsud byly naplánovány atentáty z 11. září 2001 ve Washingtonu a v New Yorku. Konec války a odchod aliančních vojsk ze země měla přinést dohoda podepsaná před rokem v katarském Dauhá.

Když před rokem Spojené státy podepsaly s radikálním hnutím Tálibán dohodu o urovnání poměrů v Afghánistánu, měly se tak otevřít dveře k odchodu amerických a dalších aliančních jednotek ze země, kde se válčí od podzimu 2001, kdy tam vpadly Spojené státy, aby dopadly plánovače teroristických atentátů z 11. září.

Čtěte také

Dohoda měla ukončit dvacet let trvající konflikt, který nemá jednoznačného vítěze, a vycházela ze dvou vzájemně propojených předpokladů. Na jedné straně byl slib, že americké a další jednotky odejdou ze země do konce dubna 2021, a na druhé straně závazek Tálibánu, že zastaví násilné akce a že přeruší kontakty s islamistickými teroristickými organizacemi Islámský stát a al-Káida.

Bez USA to nejde

Po roce místo nadějí na konec války převažuje skepse. Na prvním setkání ministrů obrany členských zemí NATO, kterého se účastnil i nový šéf Pentagonu Lloyd Austin, jmenovaný už prezidentem Joem Bidenem, generální tajemník aliance Jens Stoltenberg připomněl výchozí princip afghánské mise. Shrnuje ho slogan „spolu jsme přišli, spolu odejdeme“, odrážející nejenom spojeneckou soudržnost, ale i realitu na místě, protože bez americké zpravodajské nebo logistické podpory by byl pobyt jednotek jiných aliančních zemí, včetně Česka, nepředstavitelný.

Čtěte také

Nová sestava v Bílém domě nyní musí zvažovat, jestli má smysl se nadále vázat k datu 1. května, protože se množí důkazy, že Tálibán nedodržuje své loňské sliby, stupňuje útoky na zástupce kábulské vlády a jeho cílem se čím dál častěji stávají představitelé občanské společnosti jen proto, že nesdílejí radikálně islamistické postoje.

Problematická bezpečnost

Ukazuje se, že odchod jednotek má smysl pouze, pokud tomu budou odpovídat bezpečnostní podmínky, a žádná vláda z třicítky členů NATO veřejně neprohlásila, že by tomu tak bylo. A je pravděpodobné, že některé z nich by souhlasily i s prodloužením mise, pokud by je o to Spojené státy požádaly.

Nutno připomenout, že vojenská přítomnost NATO i jiných zemí v Afghánistánu se v minulých letech výrazně snižovala. Nynějších necelých deset tisíc vojáků je zlomek stavu před deseti lety, kdy jich v zemi bylo kolem 130 000. Ale protože ani tak rozsáhlé nasazení nedokázalo porazit Tálibán a ten zase neměl sílu zvítězit, bylo zřejmé, že je třeba hledat řešení u jednacího stolu. Výsledkem byl před rokem podpis dohody v katarském Dauhá.

Předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý

Afghánské dilema Severoatlantické aliance výstižně pojmenoval Jens Stoltenberg, když řekl, že pokud jednotky v zemi zůstanou i po 1. květnu, vzroste riziko, že se stanou terčem více útoků a atentátů. Pokud ale odejdou, může přijít vniveč vše, čeho bylo dosud dosaženo. V Afghánistánu samotném rostou obavy z opakování první poloviny 90. let minulého století, kdy po odchodu sovětských vojsk v zemi propuklo krveprolití vyvolané soupeřením o moc mezi jednotlivými kmenovými vůdci, jehož obětí se stali především civilisté.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

autor: Adam Černý
Spustit audio

Související