Adam Černý: Když horká válka přecházela ve studený mír
Většina pamětníků května 1945 líčí spontánně úlevu z konce války a porážky nacistické okupace, proto vítání vojáků ať už sovětských, nebo amerických – i když mezi osvobozujícími jednotkami byly například i rumunské – bylo nefalšované.
I když české země nepostihl průběh druhé světové války ani zdaleka tolik jako třeba sousední Polsko, úleva a nadšení provázející osvobození pramenily z vědomí konce všudypřítomného strachu.
Čtěte také
Proto se mnoho lidí příliš neptalo, co a jak bude následovat, mnohem důležitější bylo, co končilo, a upřímný byl i vděk za válečné úsilí, které přineslo konec diktatury, a nikdo nezpochybňoval oběti, které přinesly osvobozující armády, a neměly by být zpochybňovány ani dnes.
Přesto po květnu 1945 začalo být zřejmé, že máloco, pokud vůbec něco, bude jako před válkou. Svou úlohu v tom jistě hrálo i zklamání ze selhání spojeneckých svazků, které měly pomoct chránit předmnichovskou republiku. Ještě silnější však byl vliv nově se rýsujícího mezinárodního uspořádání, které se projevilo na Stalinově požadavku, že americké jednotky nemají vyrazit od Plzně do povstalecké Prahy.
Už tehdy bylo zřejmé, že důležitější nebylo to, jak rychle přijde osvobození, ale kdo nás přijde osvobodit. Už tehdy přecházel konec horké války ve studený mír – ten se takřka vzápětí proměnil ve studenou válku, která v Evropě skončila až roku 1989.
Nadšení z osvobození a srpen 1968
Čtěte také
Ještě dnes je vidět, jak rozdílný obsah je možné dávat slovu osvobození, který se v květnu 1945 zdál přece tak jasný. Neplatí to jen o nynějších sporech, kdo a kdy osvobodil Prahu – Moskva trvá na tom, že každý, kdo tvrdí, že sovětská armáda střední a východní Evropu osvobodila od nacismu, ale zároveň ji obsadila, aby si ji podřídila, je fašista.
Například i ve Spolkové republice Německo trvalo 40 let, než prezident Richard von Weizsäcker u příležitosti konce druhé světové války pronesl slova, která mnoha jeho spoluobčanům zněla převratně, když řekl, že jeho země byla osvobozena, protože porážka nacistického režimu přinesla západní části rozděleného Německa návrat demokracie.
Weizsäckerův projev z května 1985 je klíčem k pochopení nejen historie Německa, ale i poválečných dějin v jiných zemích, protože porážku nacismu nelze oddělit od toho, co po ní následovalo. Je to zřejmé i v případě Česka. Konec okupace byl důležitý, ale nelze jej oddělit od toho, co přišlo po ní.
Západní část zničeného, vybombardovaného Německa se i díky pomoci Marshallova plánu zvedala k hospodářskému zázraku, zatímco válkou relativně ušetřené a hospodářsky zachovalé Československo zažilo desítky let postupného úpadku, kdy někdejší úlevu z konce okupace a květnové nadšení z osvobození vymazaly v srpnu 1968 sovětské tanky.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
