Adam Černý: Čínský vůdce Si na prahu neomezené moci
K politickým rituálům čínského komunistického režimu patří předstírání, že důležitá rozhodnutí se připravují odzdola, aby vše nakonec posvětil sjezd vládnoucí strany, přestože rozhoduje nejužší vedení. Stejně tomu bylo s rezolucí schválenou ústředním výborem komunistické strany, který zasedal v jednom z vojenských hotelů v Pekingu.
Rezoluce, teprve potřetí označená za „historickou“, květnatě vyzdvihuje nejrůznější dosažené úspěchy a vyzývá, aby se lid sjednotil kolem osoby prezidenta a generálního tajemníka strany.
Čtěte také
Výjimečnému holdu odpovídá jmenný výčet. Ze tří významných postav režimu byl jeho zakladatel Mao Ce-tung zmíněn sedmkrát, ale otec modernizačních reforem Teng Siao-pching pouze pětkrát, zatímco nynější generální tajemník ústředního výboru Si Ťin-pching sedmnáctkrát.
Završují se tak předpoklady k oficiálnímu a definitivnímu potvrzení jeho výsadního postavení a neomezené moci. Poslední omezení by mělo padnout příští rok na sjezdu strany, až pro Si Ťin-pchinga zmizí limit omezující pobyt ve vrcholné stranické funkci na dvě po sobě následující pětiletá období. Pro hlavu státu toto omezení padlo už před třemi roky.
K čemu tolik moci?
Zmíněný limit prosadil před čtyřmi desítkami let otec reforem Teng Siao-pching, který usiloval o otevření čínské ekonomiky světu a o podporu soukromého podnikání, a zároveň plánoval to, aby nikdo ve vedení nemohl moc získat jen pro sebe. Právě tam nyní směřuje Si Ťin-pching, když vyřadil či odsunul své konkurenty, například tím, když před čtyřmi lety nejužší vedení strany nepřipustilo, aby se mezi jeho členy dostal někdo mladší, kdo by se mohl stát jeho vyzyvatelem.
Čtěte také
K čemu potřebuje Si Ťin-pching tolik moci? První vysvětlení nabízí obecná zkušenost, že moc je svou povahou návyková. V daném případě jsou zřejmé dva zásadní cíle. Nynější vůdce Číny na rozdíl od Teng Siao-pchinga, který modernizaci a oživení ekonomiky spojoval se soukromou iniciativou v podnikání a který chtěl, aby vládnoucí strana dala této iniciativě prostor, vytrvale prosazuje, aby komunistická strana svou moc upevnila a aby celé soukromé podnikání bylo této moci podřízeno.
Dokumenty vzešlé z veřejnosti nepřístupné schůze takřka 400 členů ústředního výboru Komunistické strany Číny kromě povinné chvály leccos podstatného vynechávají. V třetí „historické“ rezoluci není ani zmínka o milionech obětí kulturní revoluce z 60. let minulého století nebo o zabitých na náměstí Nebeského klidu v Pekingu z června 1989, kdy armádní tanky rozdrtily tehdejší demokratizační hnutí.
Jeden z delegátů na schůzi ústředního výboru chyběl. Byl to nyní již bývalý ministr spravedlnosti Fu Čeng-hua, oficiálně obviněný z porušení stranické disciplíny, o kterém kolovaly dohady, že se ve vnitrostranickém přetahování přidal na špatnou stranu.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
