Adam Černý: Americko-čínské vztahy míří do mrazicího boxu

I bez znalosti všech fines mezinárodních vztahů bylo už na samotném začátku prvního setkání amerických a čínských diplomatů po lednovém střídání v Bílém domě zřejmé, že věci půjdou hodně ztuha.

Čtěte také

Čína se bojí, že Hongkong nakazí demokracií celou zemi, hodnotí kroky Pekingu sinoložka Lomová

Místo obvyklého několikaminutového pózování pro kamery a zdvořilostí pro mikrofony novináři v Captain Hotelu v aljašském Anchorage po více než hodinu sledovali vzájemné výčitky a obviňování, kdy z jedné strany zaznívaly stížnosti na narušování pořádku, na kterém spočívá globální stabilita, a z druhé výzvy k zbavení se mentality studené války.

Takový karambol byl sice nezvyklý, ale rozhodně ne náhodný. Vztahy mezi Washingtonem a Pekingem už za prezidenta Donalda Trumpa klesly na ledničkovou teplotu a nyní míří do mrazicího boxu. I když z informací o dalších kolech schůzky vyplývalo, že jejich tón nebyl tolik vyhrocený, ale věcnější.

Výsledek byl ale nicotný – to dokládá i rozpor, kdy čínská delegace setkání na Aljašce popsala jako pokračování „strategického dialogu“, zatímco americká ho označila jako jednorázovou záležitost.

Rostoucí Čína

Čtěte také

Adam Černý: Čína trestá kritiky útlaku Ujgurů i za hranicemi

Důvody napětí je možné hledat v rostoucí síle a vlivu Číny. Její prezident a generální tajemník komunistické strany Si Ťin-pching už na 19. sjezdu strany v říjnu 2019 ohlásil úsvit nové éry, ve které se země každým dnem bude dostávat do středu světa. Vůdcové dnešní Číny svou vlast vnímají jako pokračování někdejší říše středu.

To její okolí může chápat jako výraz nadřazenosti, platí to přinejmenším pro nejbližší okolí. Před deseti lety na setkání Sdružení zemí jihovýchodní Asie to tehdejší ministr zahraničí Jang Ťie-čch’ popsal takřka bez obalu: „Čína je velká země a ostatní země jsou malé. To je prostě fakt.“

Peking se už neřídí sloganem otce čínských reforem Teng Siao-pchinga, že je třeba přecházet přes řeku našlapováním na pevné kameny, tedy být při postupu vpřed obezřetný. Asertivní prosazování vlastních zájmů, provázené v Jihočínském moři i demonstrací síly, nutně vyvolává protitlak Spojených států, na jejichž podporu a spojenecké garance se spoléhá například Japonsko nebo Jižní Korea. Není náhodou, že ještě než americká delegace v čele s ministrem zahraničí Anthonym Blinkenem dorazila do Anchorage, zamířila do Tokia a do Soulu.

Americko-čínské vztahy ani po lednovém střídání v Bílém domě nečeká oteplení. Prezident Joe Biden navíc dal najevo, že chce sestavit co nejširší sdružení podobně smýšlejících zemí, a to nejen v Asii, ale i v Evropě. Sluchu určitě dojde v Londýně, kde premiér Boris Johnson opakovaně kritizoval, jak Peking navzdory dřívějším příslibům o životě podle pravidla „jedna země, dva systémy“ přitvrzuje poměry v Hongkongu a utlačuje místní opozici.

Předseda Syndikátu novinářů ČR Adam Černý|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Velkou zkouškou bude procházet německá politika, protože to byl Berlín, který nejvíce prosazoval loni podepsanou rozsáhlou obchodní dohodu Evropské unie s Čínou.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR