A po nás potopa?

Vzchopily se teprve, když se Dubai World, potažmo ovšem vládnoucí rodina Maktúmových, rozhodl přece jen proplatit dluhopisy své developerské divize Nakheel, splatné 14. prosince.

Reakce investorů na opožděné splácení úvěrů státního holdingu v Dubaji svědčí nicméně o hluboké nedůvěře. Ale také o tom, jak ošidné jsou současné zisky bank. I to ilustruje příklad, tentokrát z domácího prostředí: ČSOB se na jaře vydá na pražskou burzu, kde nabídne investorům 40 procent svých akcií. Jistě tím velmi pomůže renomé českého akciového trhu, na kterém se nové emise neobjevily už léta. Ovšem hlavně to ČSOB udělá proto, aby své matce, těžce zadlužené belgické KBC bance, vydělala 50 miliard korun. Ty belgická centrála potřebuje, aby jí EK schválila finanční injekci ve výši 7 miliard euro. Od začátku finanční krize už banky odepsaly podle odhadů Mezinárodního měnového fondu 1 300 miliard dolarů. Jenže dalších 1 500 miliard budou muset zřejmě odepsat do konce příštího roku. Přičemž v tom notně pokulhávají banky v Evropě: ty totiž opravily zřejmě zatím jen 40 procent svých problémových hodnot. Největší rizika jsou samozřejmě tam, kde se to s úvěry a s odhadem aktiv nejvíc přehánělo. Studie různých analytiků docházejí shodně k názoru, že špatně jsou na tom některé banky v Německu, v Británii, v Irsku nebo v Itálii, ale podle poslední analýzy Credit Suisse také například rakouská Erste Bank, která vlastní Českou spořitelnu.

Ukolébávat se, že se nás to netýká, by ovšem bylo bláhové i z dalšího důvodu: Mezinárodní měnový fond upozorňuje, že ohroženy jsou hlavně ty banky, které půjčovaly malým a středním podnikům, protože tam je eventuální riziko, nesplácených úvěrů velké. V celé Evropě ovšem činí podíl takových podniků na úvěrech na 75 procent. Mezitím je jasné, že se také ve zdejších bankách hromadí rizikové úvěry nebezpečným tempem: v únoru 2009 se jejich objem ve srovnání s loňským únorem víc než zdvojnásobil. Důsledkem je, že banky snižují objem peněz v oběhu, jinými slovy, že přiškrtily úvěry firmám. Ty pak musejí na zaplacení svých faktur dlouho čekat a dostávají se do druhotné platební neschopnosti, což zpětně zhoršuje bilanci bank kvůli nespláceným úvěrům.

K tomu se u nás druží rychle rostoucí schodek státního rozpočtu: veřejný dluh dosahoval před krizí 30 procent HDP. Na konci příštího roku to už bude o třetinu víc, tedy 40 procent. Jistě: vzhledem k 60ti procentnímu zadlužení, které je hranicí pro přijetí eura podle Maastrichtských kritérií, se to zdá být pořád ještě dobré. Ovšem jen na úrocích bude pak muset stát zaplatit, jak varuje poslední studie předních českých ekonomů Niedermayera, Davida Marka, Mertlíka a Sobíška, minimálně o 20 miliard korun navíc. Teď už totiž nejde o to, kdy ČR zavede nebo nezavede společnou evropskou měnu. Jde o to, že se České republice zhorší v případě rostoucího deficitu ratingové ocenění a to znamená vyšší úrokové sazby při prodeji dluhopisů, aby to investorům za to riziko stálo. Pokud by ČR nebyla schopna provést úsporná opatření a zásadní reformy, mohl by se její veřejný dluh v budoucnu podle Niedermayera "zastabilizovat" na 200 procentech HDP.To už by ovšem zdejší občané vydělávali jen na to, aby stát zaplatil úroky. Leda že by, jako v Dubaji, prohlásil, že s tím zkrachovalým "Czech World" přece nemá nic společného.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .