30 let po revoluci máme premiéra estébáka. To je tak strašlivá zpráva a my s ní, přátelé, žijeme, zlobí se Bára Hrzánová

Bára Hrzánová, herečka a osobní účastnice demonstrací 1989
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Bára Hrzánová, herečka a osobní účastnice demonstrací 1989

Po celý 17. listopadu 2019 vysílal přímo z Národní třídy i Český rozhlas Plus. Poslední část 12hodinového živého „maratonu“ patřila pamětníkům: herečce Báře Hrzánové, textaři Michalu Horáčkovi a biskupovi Václavu Malému, který před 30 lety moderoval (téměř) všechny demonstrace.

Tehdy jsme měli nějaké sny. Splnily se? Nebo je na pořádné hodnocení pořád ještě brzy?

Herečka Bára Hrzánová odpovídá: „Já bych se ráda vrátila k projevu Jiřího Černého (z roku 1989). Tehdy nám oznamoval, že se komunističtí poslanci vzdávají všech svých funkcí a vláda dává demisi. Byla bych strašně ráda, kdyby to byla zpráva dnešní… To bych pak chodila s praporem, tancovala po ulicích a veselila se se svými spoluobčany až do rána. Bohužel, pravda to není.“

„30 let po revoluci máme nejmocnějšího muže v této zemi, který spolupracoval se Státní bezpečností. Je úplně jedno, kolik má milionů nebo miliard. Já nejsem závistivá a ani neumím počítat. Tohle je ale tak strašlivá zpráva, a my s ní, přátelé, žijeme. Já si byla tehdy jistá, když jsme tu revoluci dělali, že už nebude KSČ, že už nepotkám žádného komunistu. A taky, že už napořád budou lidé k sobě tak empatičtí, soucitní, vřelí, jak jsme v 89. byli. A že se agenti StB omluví, protože bez pokání nemůže být ani odpuštění,“ dodává.

Kdo s námi manipuluje?

Biskup Václav Malý říká jinými slovy něco hodně podobného. „K míru patří, že toužím po vzájemnosti k druhým. Chci s někým sdílet nejen ten soukromý, ale i veřejný prostor. Ale když tohle chci dělat, tak taky nemůžu vytasit zbraň.“

Malý reaguje i na zmínky o rozdělené společnosti. „V této souvislosti vždy zdůrazňuji, že je třeba ukázat na ty, co manipulují, na ty, co rozdělují a kdo jen počítá, kolik mu to v příštích volbách přinese hlasů,“ dodává.

Michal Horáček se pak vrací k původní otázce, a to jestli se mu nějak jeho 30 let staré sny naplnily. „Nevím jak ostatní, protože mohu mluvit jen za sebe. Máme sny, které se někdy, do nějaké míry a mimořádně splní. Tohle je ten jeden zvláštní, zázračný příklad. Mé tehdejší sny byly nejen splněny, ale dokonce překonány.“  

Splnění snů

Sám často jezdí do Velké Británie, do Oxfordu. „Osobně mohu ručit za to, že teď je tam dalších asi 50 Čechů, kteří mohou své talenty rozvíjet. Zatímco talenty za komunismu byly jen zpleněny, nebo se nemohly rozvinout. My nemáme nic většího než tyto naše, české talenty. Nemáme moře, zlaté doly natož ropu. Ale tento talent musíme využívat stejně jako jinde ty zlaté doly. A to se teď děje – a je to něco velkolepého.“  

„Chci apelovat na všechny rodiče, kteří mají doma ony úžasné bytosti. Křehké a velmi empatické,… aby je nezkalili, nepřehltili vlastními ambicemi a nechali je rozvinout. Aby jim naslouchali. Protože oni kolikrát vidí svět průzračnější než my starší a už životem okoralí,“ dodává Bára Hrzánová.

Je naše společnost opravdu rozdělena, nebo ne? Jak vzpomínají na rok 1989? Mnohem víc uslyšíte v audiozáznamu rozhovorů. Ptali se Martina Mašková a Michael Rozsypal.

Spustit audio

Související