17. listopadu nestačí jen vzpomínat. Podpora stávky je široká, říkají studenti z hnutí Univerzity za klima

Poukazuje přitom na to, že studenti v roce 1989 upozorňovali na situaci dělníků a sociálně slabých nebo nedostatek bytů a kritizovali stav školství, zdravotnictví a životního prostředí. „To vše jsou aktuální témata a chceme stejně jako studenti v roce 1989 přemýšlet nad alternativami, které mohou být demokratičtější, udržitelnější a spravedlivější,“ uvádí.

Čtěte také

Akce klimaaktivistů připomínají mezinárodní strukturu organizovaného zločinu, říká lídr Motoristů sobě. Jde o legitimní protest, míní aktivistka

Voves očekává, že se třídenní stávky, která začne ve středu, zúčastní jednotky tisíc studentů v pěti městech. „Podpora je docela široká, velká část našich spolužáků a spolužaček stávku podporuje. I učitelé a vedení škol chápou, proč stávkujeme, protože klimatická krize je palčivé téma a potřebujeme přemýšlet, jak ji řešit,“ dodává student.

„Je to téma, které spojuje celou společnost, nejen naši generaci, protože se dotýká všech. Klimatická změna se stále zhoršuje, sucha, bouřky, povodně a požáry jsou stále extrémnější. A v každodenním životě se setkáváme se znečištěním,“ přidává se studentka Anna Maurin.

Studenti za klima stávkovali už loni. Tehdy došlo také na jednání se zástupci ministerstev, ovšem žádné z požadavků prý nebyly naplněny. „Požadavky trvají, týkají se snižování uhlíkových emisí a omezování používání fosilních paliv, respektive úplné zastavení. Od minulého roku jsou ale změny nedostatečné, letos se proto soustřeďujeme na to, jak je prosadit a jak jich dosáhnout rychleji, efektivněji a spravedlivěji,“ doplňuje.

Planeta není nafukovací

„Nechceme dál apelovat na vládu a prosit ji, aby nám ukázala, kde zavře uhelnou elektrárnu. Chceme širší systémové změny, například žádáme přijetí klimatického zákona, který zajistí kontinuitu české klimatické politiky, její právní závaznost a vymahatelnost,“ popisuje Voves.

Čtěte také

České vlády už několik let ignorují klimatickou krizi. Je spousta způsobů, jak dělat víc, věří studentka z iniciativy Univerzity za klima

Konat by se měla občanská shromáždění, kde by se na důležitých rozhodnutích měly podílet všechny skupiny společnosti. Hnutí také požaduje, aby byl nahrazen ukazatel hrubého domácího produktu, protože prý nezohledňuje to, jak se lidem skutečně žije, ale ani ekologické limity naší planety, které v současnosti překračujeme.

„Potřebujeme začít přemýšlet jinak než v systému nekonečného ekonomického růstu,“ podotýká. Pokud by například světová ekonomika v následujících 100 letech rostla každý rok o tři procenta, zvětšila by se desetkrát – planeta ovšem není nafukovací.

Alternativních ukazatelů přitom podle Maurin existuje celá řada a je třeba diskutovat o tom, který zvolit, aby zohledňoval kvalitu života či hodnoty komunitní ekonomiky, jako je lokální výroba a zaměstnanost nebo společné vlastnictví.

„Blahobyt, který na planetě můžeme mít, je omezen. V současnosti těch zdrojů využívá pouze malá hrstka lidí, zatímco většina žije v chudobě nebo ve špatných podmínkách. 15 procent nejbohatších lidí na světě je zodpovědných za 50 procent uhlíkových emisí, to je zkrátka naprostý nepoměr,“ upozorňuje.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus. Moderuje Šárka Fenyková.