Petr Šabata: Kde udělaly Univerzity za klima taktickou chybu
„Lidé, kteří tady za 30 let nebudou, dělají rozhodnutí, která ovlivní, jak náš život za těch 30 let bude vypadat,“ vyjádřila v České televizi Anežka Lindaurová z hnutí Univerzity za klima frustraci z nečinnosti vlády. Odpovídala na otázku, zda mladí lidé prožívají environmentální úzkost a jaké byly motivy studentské stávky minulých dní.
Nejsou to moc uctivá slova, vždyť i politici mají děti a řekněme i jistou obecnou zodpovědnost, ale v jádru jsou pravdivá. Razantní vystoupení studentů má několik pozitiv a jednu vadu.
Čtěte také
Hnutí si správně vybralo adresáta svého apelu. Zásadní pro plnění klimatických cílů jsou změny ve výrobě, v dopravě, v zemědělství, které může nastavit jen stát. Snižovat osobní uhlíkovou stopu je dobré, má to vliv na okolí, ale nominálně jde o drobnost.
Kdo to myslí se změnou klimatu jako občan vážně, měl by zamířit za politiky (případně do politiky) a kontrolovat je, tlačit na ně, vyžadovat od nich soustavně plnění dobře nastavených cílů (odvíjejících se od toho zásadního z pařížské konference o klimatu 2015 – dostat bilanci skleníkových plynů do roku 2050 na nulu).
Rovněž požadavky studentů mají hlavu a patu: je na místě vést debatu o zřízení ministerstva, které by mělo silné pravomoci k řešení klimatické změny, o revizi energetické koncepce, o zavedení uhlíkové daně a dalších námětech.
Léčba jitrocelem
Čtěte také
Současné vládě je ale nutné přiznat jednu polehčující okolnost: nepochybně musí řešit akutní krizi válečnou a energetickou, podporu Ukrajině, starost o uprchlíky a pomoc lidem ohroženým vysokou inflací – nic z toho se nedá odložit na zítra.
Aby měli studenti nějakou šanci stát se v klimatické agendě „transformační silou“, jak o tom sami ambiciózně hovoří, nezbývá jim, než přesvědčit větší část společnosti, že ani řešení klimatické změny se nedá odkládat. A to není snadný úkol.
I když si podle loňského průzkumu pro Český rozhlas 93 procent obyvatel myslí, že klimatická změna existuje, že je způsobená člověkem (85 procent), že k jejímu řešení vede změna lidské činnosti (82 procent), a téměř dvě třetiny (63 procent) jsou pro, aby se s nápravou začalo hned. Průzkum rovněž ukázal, že proti sobě nestojí naštvané generace mladých lidí a pohodlných seniorů; velmi blízko jsou si v názorech lidé různého věku, vzdělání, původu i majetku. To je skvělé.
Čtěte také
Je tu však jeden problém, na který upozornil další průzkum – z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity pod vedením environmentálního psychologa Jana Krajhanzla. Jeho komentář je klíčový: „Většina věří, že bude stačit ten zápal plic nebo možná rakovinu plic, kterou máme, léčit jitrocelovým sirupem.“
A přidejme ještě jeden důležitý výsledek brněnského výzkumu: veřejnost „vnímá organizace na ochranu klimatu převážně rezervovaně, stejně jako většinu protestních akcí za ochranu klimatu.“
I kdyby byli politici svatí, nebudou voličům nutit riskantní operaci, když oni chtějí léčbu jitrocelem. A okupační stávka, na kterou hledí skrz prsty, většinu lidí v jejich jitrocelovém názoru spíš utvrdí.
Pokud hledají v hnutí Univerzity za klima přímou cestu k bezemisní budoucnosti, těžko mohou toto pustit ze zřetele. S těmi, „co tu za 30 let nebudou“, bez širší podpory nehnou ani o píď.
Autor je zástupce šéfredaktora deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
