Zpráva z Marathonu

13. srpen 2004

Dnes večer bude olympijský oheň zažehnut ve městě, kde se zrodila novodobá tradice nejprestižnější sportovní události, olympijských her. Atény hostily první olympiádu v roce 1896 a určitě tenkrát nikdo netušil, že budou na reprízu čekat celých sto osm let.

Za tu dobu se hodně, a vlastně téměř všechno, změnilo. Přibyly a proměnily se soutěžní disciplíny i přístup ke sportu. Olympijské hnutí upustilo od rozlišování mezi amatéry a profesionály, rozvoj komunikačních technologií učinil hry podívanou, kterou v přímém přenosu sleduje celá planeta, přípravy dnešních olympiád stojí miliardy, ale miliardy také vydělávají. Zastoupení v Aténách má rekordních dvě stě dva zemí a sportovci budou soutěžit o tři sta jedna medailových kolekcí. Ze záplavy statistik a všemožných zajímavostí, které provázejí hry v Řecku, podobně jako provázely olympiády v jiných zemích, se ovšem jedna událost zcela vymyká. Řecko je jedinou zemí, kde lze věrně absolvovat disciplínu, která se právě zde zrodila už 490 let před Kristem.

O vítězství v maratónu budou běžci soutěžit na trase, kterou kdysi absolvoval posel Fiddipidés se zprávou o vítězství nad Peršany. Ani v případě maratónu už samozřejmě nelze podruhé vstoupit do stejné řeky. Předně nevíme, jaký měl Fiddipidés přesný čas. A také není proč doběhnout do cíle s dávno doručeným vzkazem. Olympiáda, která dnes začíná, má zatím favority i outsidery, ze kterých se v příštích dnech stanou očekávaní či překvapiví vítězové a poražení. Tak je tomu ale pokaždé. Olympiádě na historické půdě by slušelo, kdyby nám do cíle maratónu jeho vítěz přinesl zprávu i o jiném vítězství než svém. Co by to mělo být? Určitě něco, co nestačí oznámit mobilem, za co je i dnes třeba se obětovat.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.