Zodiakální světlo na obzoru

Pokud se v těchto dnech zhruba do 26. března vydáte do noční přírody daleko od měst, spatříte po soumraku nad západním obzorem neobvyklý bělavý kužel slabého světla. Kužel je nejširší a nejjasnější u obzoru a táhne se zpravidla až do třetiny vzdálenosti mezi obzorem a nadhlavníkem. Oproti záři z dalekých lamp či reflektorů mířících vzhůru se tento sloup světla postupně sune za obzor spolu s oblohou. Lidé jej znají už po staletí, zejména před průmyslovou revolucí a elektrifikací měst byl díky své poloze na noční obloze a rozmachu astronomie velmi diskutovaný. Kopíruje totiž ekliptiku – rovinu sluneční soustavy, do níž se promítají zvířetníková souhvězdí. Proto se tomuto světlu říká zvířetníkové nebo častěji zodiakální.

Prach rozptylující světlo
Zodiakální světlo je způsobeno rozptylem slunečního záření na částicích meziplanetární hmoty. Bělavý nádech mu dává velikost částic, která se pohybuje v rozmezí 0,001–0,1 mm. Díky ní je nejvíce rozptýlena krátkovlnná část viditelného slunečního světla. Nejjasnější je zodiakální světlo u obzoru, kde jsou částice vůči pozorovateli úhlově i fyzicky nejblíže u Slunce, resp. za ním. Důvod, proč můžeme v době jarní rovnodennosti zodiakální světlo spatřit nejlépe na večerní obloze (či na ranní obloze o půl roku později), je sklon zemské osy. Zatímco na jaře díky směru zemské osy svírá rovina sluneční soustavy se středoevropským obzorem největší úhel (přes 60°), na podzim se kužel zodiakálního světla kvůli malému sklonu ztrácí na obzoru už za soumraku. Kdybyste ale žili na rovníku, zodiakální světlo byste mohli vidět dennodenně a v obdobích rovnodenností by bylo kolmé k obzoru.

Jarní světlo ve zvěři
Zodiakální světlo se na březnové obloze skutečně promítá do zvířat, ovšem těch nebeských. Po soumraku vystupuje od západního obzoru ze souhvězdí Ryb přes Berana a vrchol kužele je v souhvězdí Býka. V Býku najdeme krásnou otevřenou hvězdokupu Plejády, kde zpravidla světlo na české obloze končí. Dobrá viditelnost zodiakálního světla nastává pak ještě v dubnu. Světlo ovšem vyhlížejte na městy nerušené obloze pouze za bezměsíčných nocí, neboť je obecně slabší než Mléčná dráha.

Zodiakální protisvit a most|foto: ESO/Y. Beletsky

Indikátor světelného znečištění
Dá se poměrně snadno zjistit, že jas nejvýraznější části zodiakálního světla u obzoru je zhruba stejný jako jas oblohy ve velkých městech v nadhlavníku. Ve městech si proto o zodiakálním světle mohou milovníci noční oblohy nechat jen zdát a musí vyrazit do temné noční přírody. Ovšem i tam – zejména v Evropě a USA – už dneska najdeme jen málo takových míst, odkud je světlo dost výrazné. V České republice jej můžeme spatřit zejména v horách, například Orlických, Jizerských či v Novohradských. Obecně nejlepší noční obloha je pak v jižních Čechách. I tam ale spatříme jen základní sloup světla. Na skutečně kvalitní noční obloze pak tento sloup nekončí, ale přechází v úzký zodiakální most, který se spojuje s druhým sloupem na opačné straně oblohy. Mezi sloupy, v opozici se Sluncem, leží eliptické zjasnění známé jako protisvit. Tam jsou částice meziplanetární hmoty sice daleko od Země, nicméně osvětlené podobně jako Měsíc v úplňku. Takový úkaz se všemi částmi zodiakálního světla lze spatřit například u vysokohorských observatoří v Chile nebo na malých ostrovech v Pacifiku.

Planety jako bonus
Pokud se vydáte zodiakální světlo v následujících dnech pozorovat, doporučujeme do konce tohoto týdne nebo až pak od 9. do 24. dubna. Mezitím bude výrazně rušit Měsíc. Hledat místo pro pozorování jevu se ale určitě vyplatí – v těchto dnech je nad západním obzorem právě v oblasti světla dvojice planet Venuše a Jupiter. Zatímco Jupiter se ke konci března z večerní oblohy pomalu vytratí, Venuše bude pozorovatelná až do druhé poloviny května. Její zářivý jas zejména na skutečně tmavé obloze daleko od měst na celkovém zážitku hodně přidá.

Venuše s Jupiterem ve slabém zodiakálním světle|foto: Petr Horálek