Zmrtvýchvstání Richarda Cheneyho

Návrh uspořádat takovéto setkání byl totiž ústředním bodem hodnotící Zprávy o situaci v Iráku, které se ve Washingtonu neřekne jinak než Bakerova zpráva. Prezidentův souhlas s uspořádáním bagdádské konference se nedal vykládat jinak, než jako fiasko Cheneyho, jehož reakce na Zprávu byla povýtce skeptická. Mnozí z toho usoudili, že pod tlakem vnitřních a zahraničních oponentů Bílý dům ustoupil a hodlá nyní zapojit mezinárodní společenství do řešení krizové situace v Iráku. Jakékoli myšlenky na vojenskou operaci v Iránu musely přitom vzít za své, neboť Teherán byl Bílým domem přímo vybídnut k tomu, aby se stal jedním z účastníků bagdádského setkání. Navzdory všem nedávným prohlášením americké vlády o tom, že jakákoli jednání s Teheránem jsou nemyslitelná, dokud iránské úřady neoznámí, že zastavují obohacování uranu - tedy navzdory těmto prohlášením se Condoleezza Riceová mohla ocitnout o víkendu u stejného kulatého stolu jako ministr zahraničí Motaki nebo prezident Ahmadinežád. A to by znamenalo, že s nimi musela prohodil i pár slov.

Ti, kteří věřili, že tato událost pohřbívá Cheneyho jako politika, museli vycházet z bláhového přesvědčení, že bagdádská konference přinese hmatatelné výsledky. Kupříkladu, že definitivně smete se stolu otázku jaderných ambicí Teheránu nebo případného amerického leteckého úderu proti iránským jaderným zařízením. Museli pošetile věřit, že účastníci konference dokáží nejen zastavit válku mezi sunity a šiity v Iráku, ale umožní šiitskému Iránu podílet se na mírové obnově iráckého státu po boku sunitské Saudské Arábie.

Nic z toho se nakonec nestalo: k setkání Condoleezzy s iránskými státníky nedošlo, neboť žádný z nich se do Bagdadu nedostavil. Věc se odbyla na úrovni náměstků a velvyslanců. Tomu odpovídá i hubený výsledek, neřku-li veškerý žádný. Ve skutečnosti šance bagdádské konferencena úspěch nikdy nebyly příliš valné. Perspektiva dohody mezi arabskými zeměmi vtaženými do blízkovýchodního konfliktu z obou stran byla vždy stejně pochybná jako pravděpodobnost kompromisu v iránské otázce mezi Spojenými státy a Evropou na jedné straně a Ruskem a Čínou na straně druhé.

Právě proto, zdá se, tým amerického viceprezidenta Cheneyho nic nenamítal proti iniciativě svých oponentů v čele s Jamesem Bakerem a Condoleezzou Riceovou. Zcela souběžně s bagdádskou konferencí nerušeně probíhala jak příprava k možnému vojenskému řešení iránské krize, tak i širokoformátová vyčišťovací operace v Bagdádu, která mimochodem samotnými obyvateli iráckého hlavního města je hodnocena jako velice úspěšná. Celkový nezdar bagdádského setkání naopak vkládá do rukou Cheneyho dodatečný nástroj, jak přesvědčit prezidenta Bushe o správnosti zahraničněpolitické linie, jíž razí Cheneyho tým. Nikoli náhodou zároveň s ukončením formálního setkání v Bagdadu oznámil Bílý Dům vyslání dalších vojáků do této oblastí.

To by mezinárodní konference v Iráku musela skončit úspěchem srovnatelným s výsledky šestistranných jednání o Severní Koreji, abychom mohli pokládat politický život amerického viceprezidenta za ukončený. A že máme co dělat s opačným případem, fámy o jeho politické porážce zůstaly pouze fámami.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .