Zločinné spiknutí

Příklon dvou poslanců, zvolených do sněmovny v dresu sociální demokracie, na stranu vládní koalice, je střídavě označován za zradu (říkají sociální demokraté), nebo za odvážný čin (říká premiér Mirek Topolánek).

Předseda ČSSD Jiří Paroubek zvažuje podání trestního oznámení za korupci na - podle něj - "odpadlíky", zatímco jeden z "odpadlíků" Miloš Melčák chce za a) potvrzení od ODS, že není korumpován, za b) zvažuje žalobu na předsedu své strany Paroubka za to, že ho tento označil za zrádce a úplatkáře. Kdyby to nebylo tak strašné, bylo by to jen směšné.

Kdyby poslanci Melčák a Pohanka ze sebe dokázali vypravit klidnou a rovnou větu, jež by všem zřetelně a hlavně uvěřitelně objasnila, jaké důvody je vedly k příklonu ke trojkoalici, asi by se nic nedělo.

Jenže, koktavá vyjádření sociálně demokratických "přeběhlíků" (nic jiného nejsou) na společné tiskové konferenci s představiteli trojkoalice, doplněná nepřehlédnutelnou řečí těla v podobě klouzavých očních pohybů a křečovité obličejové mimiky, vypovídala o lecčems jiném, než o altruistickém sebeobětování ve prospěch státu. Takovému vyjádření snad nemohl uvěřit ani Mirek Topolánek, natož v oboru studovaný místopředseda ODS Pavel Bém.

Všechny tyto politické veletoče se neodehrávají samostatně, jen tak pro nic za nic. Odehrávají se v souvislosti s jinými kauzami, které všechny svědčí o tom, jak tápavé a zašmodrchané je hledání domácí cesty k demokratické společnosti a k právnímu státu.

Nemá cenu tady a teď vyjmenovávat všechny ty aféry a kauzy, ale jednu poznámku si, v souvislosti s marným snažením poslanců Pohanky a Melčáka "utrpět" před národem podobu a posléze i pověst "zachránců" státu, odpustit nemohu...

Proč se zabývat jen Melčákem s Pohankou? Proč to nevzít, takříkajíc, z jedné vody načisto?

Není to tak dávno, co Poslanecká sněmovna, prakticky jako jeden muž, či jedna žena, či (řečeno s exposlancem Svatoplukem Karáskem) jedna "mužena", schválila při tzv. "porcování medvěda" takové rozpočtové změny, ze se člověk musel za ně (za poslankyně a za poslance) červenat doma sám...

Porcování medvěda je cynický výraz (vymyšlený samotnými členy Poslanecké sněmovny), při kterém se rozdělují peníze ze společné státní kasy na projekty do míst, odkud jsou jednotliví zákonodárci. Je to státem a zákony podporovaná činnost, která zástupcům a zástupkyním lidu přináší lacinou reklamu v podobě státních dotacích do příslušných míst. V minulých letech se tyto dotační miliardy alespoň nějak vměstnaly do už beztak děravého rozpočtu.

Koncem roku 2006 toto počínání při přerozdělování státních (tedy společných) peněz nabylo takových rozměrů (konkrétně částky 6,4 miliardy korun), že to znamená nejen další díru do rozpočtu (česky "zvýšení rozpočtového schodku"), ale hrozí to i zádrhely při výplatě například důchodů, neboť do sumy peněz, vyčleněných na tyto účely jaksi poslanci a poslankyně "sáhli" při své nezměrné touze zavděčit se za státní peníze svým voličům.

V té souvislosti a s přihlédnutím ke všem těm politickým veletočům, jež je nám všem sledovat, přičemž dobře víme, že nejde o politiku, nýbrž jen a jen o peníze, mě napadá toto.

Nenajde se někde v téhle zemi ambiciózní advokát, který by začal shromažďovat lidi, spojené pod kolektivní žalobou na poslance? Žalovat by se mohli například za sabotáž, jíž se jako členové organizované skupiny dopustili tím, že vědomě navýšili schodek státního rozpočtu nesmyslným schválením onoho "rozporcovaného medvěda", a tím vlastně okradli stát? Mám za to, že by to mohlo za určitých okolností projít.

I když, na druhou stranu - všichni, kdo porcovali medvěda, všichni ti amatérští řezníci, ukrajující své kousky na úkor společného budoucího dluhu, který budeme splácet za ně, všichni naši zákonodárci disponují nekonečnou, nezměrnou a na věčné časy si udělenou imunitou, takže by žádost na mandátní a imunitní výbor o jejich vydání k trestnímu stíhání asi tak se stodvacetiprocentní jistotou neprošel...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .