Zlatá žába

30. květen 2012

Panama se pyšní úžasným druhovým bohatstvím obojživelníků. Nově popsaný druh dokonce barví dozlatova vše, co se ho dotkne.

Podle starořecké báje se všechno, čeho se dotkl král Midas, proměnilo ve zlato. Nově objevená panamská pralesní žába je na tom podobně. Vše, co se jí dotkne, získá nazlátlou barvu. Však také její vědecké jméno Diasporus citrinobapheus můžeme do češtiny volně přeložit jako „žába barvící na žluto“. K rodu Diasporus řadili vědci zatím devět různých žabích druhů žijících v pralesích od Hondurasu po Ecuador. Jejich zvláštností je, že ve svém vývoji nemají stádium pulce. V oplozeném vajíčku se rovnou vyvíjí malá žabka.


Nový druh popsali němečtí přírodovědci podle exemplářů nalezených v horách Cordillera Central západní Panamy. Tým vedený Andreasem Hertzem z frankfurtského Senckenberg Forschungsinstitut und Naturmuseum tušil, že se v panamských horách skrývá vědě neznámý druh žáby. Jeho přítomnost prozradily nezvyklé hlasy samečků, kteří po nocích lákali typickým voláním samičky k námluvám. Nalézt žabáky v noci v husté pralesní vegetaci ale nebylo snadné. Dospělé žáby dorůstají délky necelých dvou centimetrů.

Panama - území

Nakonec se podařilo přírodovědcům lapit první exempláře. Přitom si povšimli, že jim žába obarvila prsty na žluto. Pro jistotu nechali kožní sekret nově popsané žáby důkladně prověřit v toxikologické laboratoři. Některé žáby vylučují kůží velmi nebezpečné jedy. Kožní sekret žáby Diasporus citrinobapheus je však pro člověka neškodný. Vědci v něm žádný toxin neodhalili. Účel barviva, které se z žabí kůže uvolňuje, tak zůstává záhadou. Andrea Hertz nevylučuje, že se barvivo prostě jen snadno vyplavuje z kůže a žádnou úlohu neplní.

Logo


Příslušnost k novému druhu potvrdili vědci nejen podle stavby těla a zbarvení kůže, ale také zvukovou analýzou hlasových projevů a na základě rozboru dědičné informace. Výsledky jejich bádání zveřejnil vědecký časopis ZooKeys.

autor: Jaroslav Petr
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.