Živé kameny umí utéct před horkem

V poušti Chihuahuan v jihozápadním Texasu dosahují letní teploty vzduchu 36 stupňů Celsia a povrch půdy je rozpálený na více než 70 stupňů Celsia. Jedněmi z mála rostlin, které zde přežívají, jsou drobné kaktusy, které jsou skoro k nerozeznání od okolních oblázků a kterým se přezdívá živé kameny. Mechanismy jejich přežití extrémního horka zkoumali vědci z kalifornské Occidental College na rostlinkách druhu Ariocarpus fissuratus. Při studiu anatomie kořenů a hloubky růstu rostliny přišli na to, že ve velkých vedrech se kaktusy schovávají hlouběji do půdy tím, že kontrahují své kořeny. Otázkou však bylo, jestli se jedná o ochranný mechanismus.

Aby to zjistili, vysadili vědci dvě skupinky živých kamenů do míst, kde teploty vzduchu přesahují 37 stupňů Celsia. Obě skupiny rostly v písčité půdě, ale její povrch vědci u jedné skupinky kaktusů posypali oblázky a napodobili tak jejich přirozené prostředí. Všechny rostliny stahovaly své kořeny, ale u „oblázkové“ skupinky byla teplota uvnitř stonku o necelé 4 stupně Celsia nižší než u druhé skupiny. Rozdíl byl klíčový – kaktusy rostoucí v oblázcích intenzivní horko přežily, zatímco všechny ty, které rostly ve výhradně písčité půdě, zahynuly. Kontrakci kořenů tedy skutečně můžeme považovat za obranný mechanismus. K tomu, aby fungoval, ovšem musí být kombinován s ochlazujícím efektem vrstvy drobných kamínků, do které se rostlinka může schovat.

Zdroj: American Journal of Botany