Žil jsem v totálním strachu a vše tajil, protože jsem nechtěl žalovat, popisuje herec Piškula svou zkušenost s šikanou

28. květen 2024

Každý osmý žák je obětí šikany. Na druhém stupni základní školy se s ní setkala až pětina, někde dokonce čtvrtina dětí. Osobní zkušenost má i herec Zdeněk Piškula, který se podílí na podcastové sérii Šikana pro Rádio Junior. „Bylo to v různých vlnách od 3. do 9. třídy, šlo o fyzickou i psychickou šikanu. Neříká se mi to snadno a už jsem to v jednom z dílů řekl, tak si to pusťte. Po dlouhou dobu jsem žil v totálním strachu,“ popisuje v Interview Plus.

Že je terčem šikany, Piškula před svým okolím tajil a nikomu si nestěžoval, protože nechtěl na nikoho žalovat. Zároveň ani nevyčítá svým rodičům, že si ničeho nevšimli: „Zase jsem nechodil domů s monokly nebo popálenýma rukama. Také jsem to dost dobře tajil a hrál. Možná mě tyhle zkušenosti nasměrovaly k mé kariéře,“ uvažuje.

Čtěte také

Ve škole také v době okolo roku 2006 nebyl žádný psycholog nebo proškolený učitel, který by mu dokázal pomoci, zastání jen občas našel mezi spolužáky.

„Nikdy to ale nebyl nějaký superhrdina, který by přišel a všechno vyřešil. Někdy se třeba někdo ozval, že tohle už je moc, ale tím to skončilo. Což neznamená, že bych jim to dával za vinu. Děti moc nevědí, jak správně reagovat, což je také důvod, proč jsme udělali tento podcast,“ dodává.

Piškula postupem času získal pocit, že si za šikanu může sám. Psycholožka Renata Vordová, která na podcastu odborně spolupracuje, mu vysvětlila, že oběť si na šikaně vytvoří svého druhu závislost a přijme svou roli ve skupině. Tím se z toho stává začarovaný kruh.

Dokážeme říct ne

Podcastová série Šikana je založená na skutečných příbězích, které se staly na českých školách. „Od prvního do pátého dílu se ty případy stupňují, ukazují se nejrůznější úrovně šikany. Při čtení scénáře mi nebylo dobře a u pátého dílu už vůbec ne,“ přiznává herec.

Piškula oceňuje, že společnost je dnes více vnímavá a citlivá: „Spousta lidí si stěžuje, že je společnost změkčilá, ale mně přijde fajn, že jsme citliví. Nevím, jak je to teď na školách. Z deváté třídy jsem šel na konzervatoř, kde jsem žil v úplném ráji, bylo to pro mě vykoupení.“

Čtěte také

K šikaně dochází nejen ve školách, ale i na pracovišti ze strany kolegů či nadřízených. „Z mediálního obrazu může mít člověk pocit, že v uměleckém prostředí to takto funguje. Ale buďto je to nějaký stereotyp, anebo mám já štěstí, že jsem se s tím zatím nesetkal,“ uvádí.

Proti ponižování a sexismu na pražské DAMU se v roce 2021 vymezila studentská iniciativa Ne!musíš to vydržet. A ač sám Piškula má na studia pozitivní vzpomínky, potvrzuje se tím prý to, že si mladá generace už nenechá všechno líbit, například i pokud jde o finanční podmínky.

„Vnímám, že kolegové řeší, zda jít do angažmá, kde budou vydělávat 23 tisíc měsíčně za strašně moc práce. A už se do toho nikomu nechce. Dělat divadlo srdcem a peníze neřešit je sice hezké, ale všichni potřebujeme někde bydlet. Moje generace začíná být taková trochu radikálnější v tom, že si nenecháme všechno líbit a dokážeme říct ne,“ konstatuje.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.

autoři: Šárka Fenyková , ert
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.