Ženy v politice

22. listopad 2006

Na notoricky omílané téma, že je v české politice podezřele málo žen, se po víkendovém kongresu ODS rozhovořila Miroslava Němcová. Tak trochu ve vlastní věci, protože vypadla z předsednictva strany. Mrzí ji to o to víc, že její chlapsky nesmlouvavý projev, ve kterém vystoupila proti spojenectví s ČSSD, byl oceněn velkým potleskem. Nyní líčí, jak to ženy mají v ODS těžké.

Asi má pravdu, ale zrovna v jejím případě se nedá říct, že její absence ve vedení strany bude současně i absencí ženského elementu. Vystupuje totiž jako kterýkoli arogantní mužský, navíc je to u ní, jako u ženy, nápadnější. Sama to vysvětluje tím, že jinak, než tvrdostí, se zkrátka žena mezi muži ve vrcholné politice neprosadí. V tom je ale právě problém. Smyslem větší účasti žen v politice je kromě naplnění principu rovnosti šancí především naděje, že se díky nim politika stane věcnější, kultivovanější, a tím pádem i důvěryhodnější.

Ne náhodou se ženy dobře uplatňují v místní a regionální politice, kde se nevedou ideologické spory, ale řeší se praktické problémy občanů. Když je tedy řeč o potřebě žen ve vysoké politice, míní se tím potřeba praktické politiky, která by korigovala ideologický fanatismus, kterému muži holdují proto, že na rozdíl od žen mají menší potřebu dospět k nějakému řešení. Paradoxně lze předpokládat, že bez Miroslavy Němcové bude vedení ODS méně chlapské, nicméně o ideálním stavu hovořit nelze. Platí, co o nelehké pozici političek konstatoval Mirek Topolánek: "Vrcholová politika je jako hokejová šatna - je tam binec, hluk a smrad." V zájmu občana ale není, aby v té šatně přibylo více hokejistek, nýbrž aby se věci veřejné neřešily v hokejové šatně.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.