Zeman od Trumpa nic nezískal, Evropany teď od Bidena čeká „tvrdá láska“, říká americký politolog

1. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Zvolený americký prezident Joe Biden

Spojené státy čeká změna v Bílém domě. Donalda Trumpa v lednu vystřídá Joe Biden a Evropa doufá, že změna přinese zlepšení transatlantických vztahů. Myslí si to i americký politolog Daniel Hamilton z Univerzity Johnse Hopkinse, který byl hostem Interview Plus Filipa Nerada.

Co znamenaly ty uplynulé čtyři roky vlády Donalda Trumpa pro euroatlantické vztahy?

Myslím, že když byl Donald Trump zvolen prezidentem, mnoho Evropanů to překvapilo. Říkali si, že Američané udělali nějakou chybu. A upřímně řečeno, přesně to se stalo.

Myslím, že dědictví po Trumpovi bude hodně turbulentní. Ale nebude se to týkat americké politiky vůči Evropě. Jsem přesvědčen, že s nástupem Joea Bidena uvidíme návrat k tradičnímu přístupu Spojených států k Evropě.

Čtěte také

Mluvíte o turbulentním odkazu Donalda Trumpa. V jakém smyslu?

Donald Trump otevíral náruč autokratům a zastrašoval své spojence. Trestal spojence uvalováním cel z důvodu národní bezpečnosti, což je neobvyklé. Uvalil sankce na řadu spřátelených zemí, i když se zaměřoval na Čínu a jiné státy.

Rozuměl si s Vladimirem Putinem a nedovolil, aby se pořizovaly záznamy z jejich schůzek, což je také neobvyklé.

Trump ohrožoval životaschopnost NATO. Zpochybňoval existenci aliance nebo dodržování amerických závazků vůči spojencům v NATO. A totéž se týká Evropské unie, kterou nazval nepřítelem. Je to tedy velmi turbulentní. Ale nemyslím si, že by něco z toho pokračovalo za nové americké administrativy.

Stylizovat se do rušivého populisty

Donald Trump měl a má v Evropě řadu stoupenců. Otevřeně ho i v kampani podporovali premiéři Maďarska a Slovinska. Silné vazby na Trumpovu administrativu má Polsko nebo Británie. Co pro ně znamená jeho volební prohra?

Člověk by měl být velmi opatrný, když se snaží budovat vztahy s jinou zemí postavené pouze na jednom lídrovi nebo jedné straně. Všechny země, které jste zmínil, zašly příliš daleko, když se ztotožnily s Republikánskou stranou nebo s Donaldem Trumpem jako s osobou.

Čtěte také

Všechny vlády si musí uvědomit, že Spojené státy jsou velkou zemí, kde panuje demokracie a kde se politici střídají u moci. Spojené státy jsou pro tyto země silným spojencem v NATO. Mnohé z nich ale podle mě nepřilnuly k USA a k Donaldu Trumpovi kvůli Trumpovi samotnému, ale kvůli tomu, že příliš nevěří Evropě.

Polsko je, myslím, dobrým příkladem. Polsko je velmi skeptické ohledně bezpečnostních záruk, které mu poskytují jiné evropské země. Věří, že jako spojenci může důvěřovat pouze Spojeným státům.

Británie zase opouští Evropskou unii. Pokud si buduje nezávislé postavení, chce mít silné vazby se Spojenými státy, se kterými vyjednává o obchodní dohodě. Existuje spousta různých aspektů, o kterých bychom mohli mluvit, ale důležité je nikdy se nesnažit spojit vaši politiku jen s jednou nebo druhou stranou. Musíte se snažit být přáteli nebo spojenci se zemí jako celkem.

Český prezident Miloš Zeman se dokonce prohlásil českým Trumpem, hlasitě ho podporoval a velmi usiloval o pozvání do Bílého domu. To pozvání ale nikdy nezískal. Přinesla něco hmatatelného těmto českým nebo evropským Trumpům ta jejich podpora a hájení amerického prezidenta?

Nevím o ničem, co by jim to přineslo. Dokonce si myslím, že to byla kontraproduktivní strategie. Možná měli tito lidé pocit, že jim stylizování se do tohoto rušivého, populistického typu politika pomůže získat hlasy ve volbách ať už v České republice nebo v jiných zemích. Nemyslím si ale, že to mělo jakýkoli dopad na vztahy se Spojenými státy.

Trump není vůdčí síla, ale projev trendu

Politický styl Donalda Trumpa, jeho útoky na média a zpochybňování faktů našly odezvu nejen u některých vrcholných evropských politiků, ale také u krajně-pravicových a antiunijních stran. Oslabí je Trumpův politický konec, nebo ten „duch trumpismu“ přetrvá a bude dál živit tato extrémní a antisystémová hnutí?

Domnívám se, že je to přesně opačně. Že Trump není tou vůdčí silou, ale projevem hlubšího trendu. On jen využil tento trend, který souvisí s digitální revolucí, která mění všechno. To jak pracujeme, jak si hrajeme, jak spolu navzájem jednáme.

Mění také samotnou podstatu toho, co považujeme za zprávy a za objektivní zpravodajství.

Není to o Trumpovi. Je to o inovacích a změnách, podívejte se třeba na dezinformace. Musíme se s tím vypořádat společně.
Daniel Hamilton

A změnil i samotnou podstatu politiky. To vše se děje před našima očima všude na světě. Trump toho jen využil stejně jako ostatní politici. Je to ale hlubší trend a ten bude pokračovat.

Není to o Trumpovi. Je to o inovacích a změnách. Podívejte se na dezinformace, jak se dnes nenávistné projevy se mohou okamžitě šířit po celém světě okamžitě, zatímco dříve to byl místní problém. Se všemi těmito jevy se musíme vypořádat. A musíme to udělat společně. To přesahuje Donalda Trumpa nebo jakéhokoli jiného politika.

Evropa je partner první instance

Co tedy znamená pro Evropu jako celek a pro střední Evropu zvolení Joea Bidena a návrat demokratů do Bílého domu?

Joe Biden vždycky říkal, že Evropa je tím, co nazývá „partnerem první instance“. To znamená, že se nejdřív obrátíte na Evropany, když čelíte nějakým výzvám.

V Bidenově případě to bude instinkt. Je největším stoupencem transatlantických vztahů od prezidenta Billa Clintona. Bude se automaticky obracet na evropské spojence a ptát se jich, co si o daných problémech myslí.

americký politolog Daniel Hamilton

Zda se tím pak jeho administrativa bude vždy řídit, to už je jiná otázka. Předpokladem ale bude, abychom se znovu spojili a pochopili, že transatlantické partnerství je i navzdory vzestupu Číny stále jakýmsi středem globálních záležitostí.

Také bychom se neměli snažit vrátit se do nějaké imaginární minulosti, ale pokusit se znovu vybudovat naše spojenectví pro budoucnost.

Pokud se podíváme na jednotlivá témata: Biden se vrátí k pařížské klimatické dohodě a v rámci cílů v oblasti změny klimatu budou Spojené státy minimálně stejně ambiciózní, ne-li více než Evropská unie. Biden už vyzval k uspořádání globálního klimatického summitu v prvních sto dnech jeho vlády. Pravděpodobně se vrátí k jednání s Íránem o jaderné otázce. Nejspíš ale podmínky dohody zpřísní a nejsem si jist, že evropští partneři budou připraveni jednat s Íránem o přísnějších podmínkách.

Biden bude také vystupovat tvrdě vůči Vladimiru Putinovi. Prohlásil, že Rusko bude muset zaplatit za porušování mezinárodního práva a za vojenské zásahy v dalších zemích. Bude sahat i k politice sankcí. Nejspíš bude chtít vytvořit nový režim kontroly zbraní s Ruskem. Jeho prvním krokem bude pravděpodobně prodloužení jaderné dohody START s Ruskem. A v případě Číny se bude chtít dohodnout se spojenci, jak čelit čínským výzvám.

Čtěte také

Bude to úplně jiný přístup, který bude vycházet ze společného postupu. Donald Trump chtěl všechno zařídit sám. Ve všech těchto oblastech Spojené státy očekávají, že Evropa bude dělat víc.

A místo čekání na to, až s tím Amerika za dva měsíce přijde, bych navrhoval, aby Evropané sami využili čas před nástupem nového prezidenta do úřadu a připravili si, co mu nabídnou. Co chce Evropa od Spojených států? Co je připravená dát? To by Washington uvítal.

Prezident Trump vystupoval tvrdě vůči spojencům v NATO a silně tlačil na plnění výdajových závazků. Co v tomto směru očekáváte od Joea Bidena? Bude také tak neústupný v otázce výdajů na obranu?

Na rozdíl od Donalda Trumpa považuje Joe Biden NATO za nejdůležitější instituci, které jsou Spojené státy součástí. Členství v alianci dokonce označil za „posvátnou povinnost“.

Už řadu let je silným zastáncem aliance. Když americký Senát schvaloval přistoupení České republiky do NATO, měli v té době většinu republikáni. Požádali ale o vedení té debaty v Senátu demokrata, o kterém věděli, že bude schopný dosáhnout dohody. A tím senátorem byl Joe Biden. Joe Biden byl tím, kdo vedl debatu Senátu o schválení rozšíření NATO o Českou republiku. Má tak o této problematice velmi dobrý přehled.

Cíl NATO, aby členské státy dávaly dvě procenta svého HDP na obranu, se stanovil za vlády Obamy a Bidena, nikoli Trumpa.
Daniel Hamilton

Jeho přístup bych nenazval tvrdý, ale takovou tvrdou láskou. Chceme dostat NATO zpět na správnou cestu. Ne zpět do minulosti, ale připravit ji na budoucnost a na bezpečnostní výzvy, kterým pravděpodobně budeme čelit.

Čtěte také

K tomu bude potřeba nový strategický koncept NATO. To je základní řídící dokument aliance, od roku 2010 se ale nezměnil. Je tak velmi zastaralý. Debata o sdílení nákladů je důležitá. Nezapomínejme, že cíl NATO, aby členské státy dávaly dvě procenta svého HDP na obranu, se stanovil za vlády Baracka Obamy a Bidena, nikoli Donalda Trumpa. Donald Trump si za to rád připisuje zásluhy, ale nebyla to jeho práce.

Joe Biden se toho bude držet. Může to ale definovat novými způsoby, protože bezpečnostní výzvy, kterým budeme čelit, se netýkají pouze tankových armád a tradičních výdajů na obranu. Existuje spousta dalších oblastí obrany, které zahrnují, jak jsou země odolné vůči narušení v kyberprostoru a dalším hrozbám. Je tak mnoho věcí, které můžeme udělat, abychom společně posílili NATO.

Byly někdy vztahy Evropy a Spojených států tak narušené, jako byly za Donalda Trumpa? Mělo na česko-americké vztahy nějaký vliv, že Trumpovou bývalou manželkou byla Češka? 

Dozvíte se v Interview Plus Filipa Nerada.

Spustit audio

Související